Případ Yokozawy Takafumiho

Případ Yokazawy Takafumiho, kniha první - kapitola první, část druhá

4. ledna 2014 v 17:39 | Mishiro Hara Yoruhi

S těma naprosto vyrovnanýma, podlouhlýma očima mandlového tvaru a tenkými rty, jeho klidný výraz prozrazoval, že už je nějakou dobu vzhůru.

Yokozawa se snažil ze všech sil znovu nastartovat svůj vymazaný mozek. Třesoucím se hlasem ze sebe vypravil: " ...Pr-proč ty jsi tu...?!" Nedokázal pochopit, proč proboha by on byl tady, v tomto hotelovém pokoji, úplně nahý s člověkem, se kterým mimo práci sotva promluví.

Kirishima si i v tváří tvář ohromenému Yokozawovi zachoval svůj klid. "Co to má být? Chceš snad říct, že si z minulé noci vůbec nic nepamatuješ? Jsem si jistý, že když se podíváš kolem sebe, tak ti to určitě dojde."

"Kolem...sebe?"

Za jiných podmínek by se kvůli tomu, jak arogantně s ním Kirishima mluvil, naštval, ale teď takovou svobodu neměl. Kdyby tohle byla manga nebo nějaký film, dalo by se snadno usoudit, že tohle je zápletka, kde se dva lidé opijí a pak se spolu vyspí - ale to se obvykle týkalo muže a ženy a oni jsou oba muži.

...Ale když chtěl na tohle konto tu myšlenku zavrhnout, nedostávalo se mu jeho přesvědčovacích schopností - kvůli faktu, že si opravdu vůbec nic nepamatoval.

Někde uvnitř Yokozawa vždycky věděl, že není gay - ale stejně, osoba, kterou celých uplynulých deset let neopětovaně miloval, byla muž. Znamenalo to tedy, že jeho zábrany vůči homosexualitě jsou výrazně nižší než u úplného heterosexuála.

Teď bylo ale jeho první prioritou si vzpomenout, co dělal minulý večer, na cokoliv! Zběsile se probíral svými zamlženými vzpomínkami a přesunul se do chvíle, kdy odešel z kanceláře.

------------------------------------

Včerejšek byl ten absolutně nejhorší den jeho života.

Poté, co už napořád byla učiněna přítrž lásce, kterou pociťoval tak dlouho, neschopen se vzdát naštvaně zapadl do izakayi na cestě domů z práce. Házel do sebe jeden drink za druhým, aniž by nějak vnímal jejich chuť, prostě se chtěl jen opít. Teď si vzpomínal, že se Kirishima náhodou dostal do stejného baru.

"Kirishima-san...co tu děláte?"

"Hledal jsem místo, kde bych se schoval před deštěm, a napadlo mě, že bych něco malého snědl...ale počkat - nekopete to do sebe trochu moc rychle?"

"Samozřejmě, že ne. Copak, jste sám? Tak si tady sedněte. Hej, můžu dostat ještě jednu flašku tady tohodle? Ne, počkat, dejte mi ještě dvě flašky."

Dřív se spolu jen málokdy napili, i když se setkali mimo práci, takže možná byl jen trošku osamělý a toužil po nějaké společnosti. Bez ohledu na to, co si myslel, když to dělal, Yokozawa donutil Kirishimu, aby si sedl vedle něj. Možná proto, že si uvědomil, že je marné se hádat s opilcem, Kirishima se posadil a přidal se k němu ...

Vzpomínal si, že se bavili o tom, jak dobře se prodávají práce jednoho z novějších autorů, remcali, že dotisky vycházejí moc pomalu, postěžovali si, jak docela populárního spisovatele něco sklátilo a jeho rukopis musel být odložen, všechny tyhle malé nepříjemné věci, které si obvykle nechávali pro sebe, se teď hrnuly ven.

Ale potom... nemohl si vůbec na nic vzpomenout.

"Takže ty si opravdu na nic nepamatuješ?"

Když kvůli této docela pobouřené poznámce zvednul hlavu, Yokozawa zjistil, že Kirishima se už obléknul, zatímco on byl hluboce ponořen v myšlenkách. Jako poslední věc si připínal hodinky na ruku. Když zíral na tu vyrovnanou postavu, Yokozawa se najednou zastyděl, když vzal do úvahy své spánkem pocuchané vlasy, strniště a taky to, že je ještě pořád skoro nahý.

" No....jo - není divu, pokud jsem opravdu tolik pil."

Jen vyslovil tu výmluvu, Kirishima se na něj koukl všeříkajícím pohledem a poškádlil ho jeho vlastními slovy ze včerejší noci: "Ne, vážně? Potom, co jsi mi odpověděl ´Samozřejmě, že ne´, když jsem se tě ptal, jestli moc nepiješ?"

"To bylo..." I když si matně vzpomínal, že něco takového opravdu řekl, bylo docela podrazácké tu vytahovat blábolení opilého muže. Ale stejně, Yokozawa neměl nejmenší právo protestovat.

"... No, řekl bych, že i byznysmeni občas mají dny, kdy se chtějí prostě naštvat. Ale je nepříjemné do toho zatahovat ostatní, takže zkus být v budoucnu víc ohleduplnější.

"To vím moc dobře i bez tebe, děkuji mnohokrát."

"Poslouchej rady starších bez odmlouvání."

Kirishima se natáhl a pocuchal Yokozawovi vlasy. "Co-co to děláš?!" A v ten moment, kdy se Yokozawa pohnul, aby odstrčil jeho ruku pryč, se v jeho mysli objevila vzpomínka na ty prsty, jak se prohrabují jeho vlasy.

To nebylo poprvé, kdy se ho ty prsty dotkly - cítil to. Vzpomínky na pokožku jsou důkazem, že se vás někdo dotýkal.

Nechtěl to přijmout, ale... nejspíš to opravdu dělali. Yokozawa cítil, jak se jeho tělo kousek po kousku rozpaluje, zatímco si dělal vlasní závěry. Bylo příliš děsivé si do nejmenšího detailu představovat, co se stalo; ať už jste se na to dívali z jakékoli strany, nebyl to hezký obrázek.

"... Co je s tebou, že jsi najednou tak ztichl? Začínáš si trochu vzpomínat na minulou noc, co?"

Nemělo smysl brečet nad rozlitým mlíkem. Co zajímalo Yokozawu v tento moment nejvíc, byl fakt, zda byl nahoře...nebo dole.

Necítil žádnou bolest ani nic divného, takže to určitě nedotáhli až do konce. A i když si nedokázal představit, že by se s Kirishimou zapletl ze své vlastní vůle, o to míň byl ochoten si představit, že byl dole.

Ale víc než to byl spíš šok, že Kirishima kope za stejný tým. Nebyli si blízcí, takže samozřejmě nevěděli nic o soukromém životě toho druhého, ale protože si všiml, že nosí na levém prsteníčku prsten, myslel si Yokozawa, že je ženatý. Opravdu spolu něco měli?

"... Můžu se tě na něco zeptat?"

"To záleží na otázce."

Když si uvědomil, že pokud se nezaptá přímo, nikdy z něho nedostane pořádnou odpověď, šel Yokozawa rovnou k věci: "Jsi gay?"

"Ty ne?"

"Samozřejmě, že ne!" Okamžitá odpověď byla následkem toho, že o sobě opravdu nikdy nesmýšlel jako o gayovi. Koneckonců, jen jednou v životě se zamiloval do osoby stejného pohlaví. Takže popravdě řečeno, nikdy nezjistil, jestli se mu líbí muži obecně nebo to byl jen Takano.

Když se poprvé setkali, Yokozawa měl přítelkyni. Ale vždycky se cítil příjemněji, když trávil čas s Takanem než se svou přítelkyní a krátce poté, co se začali stýkat jen tu a tam, to skončilo tak nějak samo od sebe. Od té doby neměl stálý vztah. Ostatní se do něj zamilovávali celkem často, ale on nikdy neudělal první krok sám o sobě.

"Co je to za odpověď? Včera večer si celou dobu remcal o tom, jak ti jiný chlap zlomil srdce. Máš ty vůbec tušení, kolikrát jsem musel poslouchat, jak omíláš to samé pořád dokola?"

"To že jsem říkal?" Krev mu zamrzla v žilách, když uslyšel Kirishimova slova. Do háje, kolik toho jen řekl? Byl by z toho docela velký problém, kdyby řekl nahlas Takanovo nebo Onoderovo jméno...

"Ty si vážně vůbec nic nepamatuješ, co? Byl jsi vyloženě otravný, pořád si opakoval Udělal bych ho mnohem šťastnější než ten druhý a Ty si to taky myslíš, žejo? Ale - každopádně, nemusíš se užírat. Nikdy jsi neřekl jeho jméno.

"Neřekl?" Bylo až patetické, jak se chytil Kirishimových uklidňujících posledních slov.

Možná proto, že viděl výraz zoufalství na jeho tváři, Kirishima se rozzlobil, když se na něj zblízka podíval: "Nemusíš se mě ptát s takovým tragickým výrazem; je to pravda. Nikdy jsi neřekl, kdo to je... Ale když vezmu do úvahy, jak si vyplašený, tak nejspíš hádám správně, když řeknu, že jde o někoho z kanceláře, co?"

"T... to... samozřejmě, že ne." Mráz mu přeběhl po zádech, když uslyšel ten bystrý závěr, zachoval si ledový výraz a procedil lež mezi zuby. Musel si zatleskat, že dokázal čelit takovému průšvihu, a stejně neříct ani slovo.

"Ale - byl to chlap, že ano? Ta osoba, kterou si celou dobu miloval."

"To je..." Nemohl si vzpoměnout, jak moc toho včera řekl, ale když přihlédl k tomu, s jakou jistotou s ním Kirishima mluvil, bylo nepravděpodobné, že by se ptal na něco, z čeho by mohl vyvodit jiný závěr. *pardon, tady to nedává moc smysl, ale fakt jsem nevěděla, jak to přeložit*

"Víš, tohle není jedna z těch knih, které vydává Sapphire, takže mi nezkoušej namluvit Oh, osoba, do které jsem se zamiloval, byla prostě náhodou muž. Není možné, abys miloval jiného muže, aniž by tomu něco předcházelo. Pokud jsi nebyl gay - no, každopádně by ses tolik nestrachoval.

Když viděl, jak se Kirishimovi třesou ramena potlačovaným smíchem, jak ho škádlil, Yokozawa nevědomky zvednul hlas. "Strach - kdo říká, že zkouším - a do háje, proč se bavíme o mně?! Já jsem se ptal tebe!" I když se tím nechtěl moc zabývat, tím, že si nemohl na nic vzpomenout, se ocitl ve svízelné situaci. Pokud se celá tahle věc ukáže být pravdivá, tak umře studem.

Naprosto chápal, že ho Kirishima tím laciným škádlením provokoval, ale nějak se nedokázal ovládat, když jednal s Kirishimou, a tak popustil uzdu svým emocím.

"Co, netušil jsem, že mě chceš až tak poznat. Abych pravdu řekl - je mi to jedno. Líbí se mi jedinci se silnou vůlí, bez ohledu na pohlaví."

Kvůli tomu, že pro Kirishimu celá ta věc nebyla žádný problém, dělalo Yokozawovi problém rozhodnout, co je pravda a co fikce.

"Jsi si jistý, že tě muži nepřitahují? Řekl bych, žes byl na chlapecké škole dost oblíbený."

"Co to do há..." Yokozawa pocítil ponížení, když si vydedukoval, že je vlastně nařčen z toho, že by to dělal s každým chlapem. Ale i když si uvědomoval, že pokud zvedne hlas a nechá svým emocím volný průchod, tak ho Kirishima prostě odpálkuje, pořád mu to chtěl aspoň jednou vrátit i s úroky, a tak mu sarkasticky pravil: "A co ty? Vyspíš se s každým? To je pěkně hnusný, využít situace, když je člověk opilý."

"O čem to mluvíš? To ty ses na mě věšel a prosil, abych tě nenechával samotného."

"V žádném případě bych něco takového neudělal!"

Na Yokozawovu zlostnou námitku Kirishima hladce zareagoval: "Opravdu si troufáš říct něco takového, když si ani nemůžeš vzpomenout? Pokud jsi si tak jistý, že se to nestalo, zalov si hlavě trochu víc a pak můžeš mluvit.

".............."

Přiložením prstu pod bradu přerušil Kirishima jeho slova a donutil ho vzhlédnout. Potom promluvil chladným hlasem: "Miluju, když mohu uzemnit tak pyšné lidi, jako jsi ty."

"Přestaň mlít blbosti a nebuď tak namyšlenej!" Yokozawa podlehnul svému hněvu, rychle po něm chňapnul a chtěl ho shodit dolů. Ale než se jeho prsty dostaly k límci, Kirishima mu zkroutil ruku dozadu a on byl přitlačen břichem na postel.


"Obávám se, že nemohu tolerovat takové násilí."

Pokračování příště.

Případ Yokazawy Takafumiho, kniha první - kapitola první, část první

27. září 2013 v 13:46 | Mishiro Hara Yoruhi
První láska nikdy nevydrží - to jsem věděl už od samého začátku.
Přinejmenším chápal, že to v tom, co k němu cítil, nebyl žádný ´romantický cit´. To, že mu ukázal své slabé stránky, že využil jeho slabosti... to všechno bylo jen proto, že se na něj spoléhal jako na svého blízkého přítele.

A přesto, důvod, proč se nedokázal zbavit svých přetrvávajicích citů... byl, že ještě pořád choval nějakou naději. Nemusel být jeho milencem - stačilo by mu, kdyby byl nejdůležitějším člověkem v jeho životě. Bylo by to víc než dost... kdyby prostě mohl zůstat blízko po jeho boku.

__________________________________

Slyšel, jak venku prší.

Déšť hlasitě dopadal na asfalt, vypadalo to, jako by zvuk účastně rezonoval s jeho vlastní podrážděností. Ten večer už pršelo nějakou dobu, ale přesto dokonce ani zakalená voda vířící venku nedokázala smýt temnotu, která prosakovala jeho srdcem.

Letmo pohlédnul na televizi v * izakaye, kam zapadl, aby se schoval před deštěm, a všimnul si varování o silných bouřkách. Původně plánoval, že půjde domů, jakmile přestane pršet, ale déš'ť, který začal padat brzy toho večera, vůbec neukazoval ochotu přestat, a on si uvědomil, že už dávno propásnul pravou chvíli na bezpečný odchod z baru.

... No dobře, možná to byla jen výmluva, kterou si to sám sobě omlouval. Ve skutečnosti chtěl nejspíš jen odsunout návrat do místnosti, která byla plná vzpomínek na něj, na tak dlouhou dobu, jak jen to bude možné.

A nebylo to tak hrozné, když vyprazdňoval skleničky saké, zatímco se utápěl ve svém zoufalství, ale zrovna teď cítil bouřící se nevolnost v oblasti svého žaludku - což nebylo moc překvapující; bylo nepravděpodobné, že by necítil následky po takovém pití. Na druhou stranu, naštěstí ho nebolela hlava. Kvůli pocitu nepohodlí zkrabatil čelo a zkusil se otočit na druhý bok, když tu si všimnul něčeho podivného.

"Kde...to jsem?"

Zatímco se pomalu zvedal z mírně pružící matrace, Yokozawa Takafumi zmateně svraštil obočí, dívaje se okolo - na pokoj, který ještě nikdy předtím neviděl. Nebyl to ani jeho dům, ani nikoho z jeho přátel. Jednoduchý koncept pokoje vypovídal o bussiness hotelu - ale on si nevzpomínal, že by se do nějakého přihlašoval. Poslední věc, na kterou si dokázal upamatovat, bylo, jak se usadil v izakaye, protože ještě pořád nepřestalo pršet...

"Nemůžu si vzpomenout..."

Jak se probíral svými zalženými vzpomínkami, jedinou věc, kterou si byl schopen vybavit, byla barmanova slova, strachujícího se, že pije přespříliš. V každém případě se musí zbavit kocoviny a to rychle, jinak nebude vůbec schopen fungovat.

Ještě nikdy se tak neopil; koneckonců, vždycky to byla jeho práce dohlížet na jistého člověka, který si rád ničil život. Nikdy by ho ani nenapadlo, že by se jednoho rána probudil a nic si nepamatoval.

Rychle potřásl hlavou, čímž se trochu probral, a několikrát v rychlém sledu zamrkal, zatímco si prsty masíroval ospalá víčka. Vtom si uvědomil, že na těch částech svého těla, které viděl, je něco zvláštního.

"........."

I když si nepamatoval, že by se svlékal, z nějakého důvodu byl úplně nahý. V prvé řadě, jen zřídka kdy spával nahý. Zvědavost ho přiměla, aby nadzvihnul deku.

"?!"

Když si uvědomil, že na sobě nemá ani spodní prádlo, lehce znervózněl a rychle zakryl spodní část svého těla.

Možná, že se prostě opil, chtěl se svléknout a poházel oblečení okolo. Zatímco si to říkal, rozhlížel se po pokoji, ale neobjevil ani jednu ponožku, natož pak oblek.

Když našel své boxerky, které zapadly pod postel, rychle po nich chňapnul a s úlevným vzdychnutím je strčil pod přikrývku. Cítil se mnohem klidněji, když měl na sobě alespoň jeden kousek oblečení, než když na sobě neměl vůbec nic.

Ještě jedné věci si všimnul, když prozkoumával pokoj - zvuk sprchy. Zřejmě považoval zvuk tekoucí sprchy za padající déšť ve svých snech.

Ale to teď opravdu nebyl problém: to, že slyšel zvuk sprchy...znamenalo, že ji někdo zrovna používá.

Ještě nikdy ve svém životě nevzal náhodnou známost do hotelu, jak se tomu teď stalo. Naopak, byl pevně proti tomu mít poměr s cizími lidmi. Ale přesto musel uznat, když uvážil stav, ve kterém se ocitl minulou noc, že by to nebylo vůbec divné, kdyby byl tak neopatrný...

Zatímco tam seděl a dál se trápil, zvuk tekoucí sprchy najednou ustal.

".........!"

Zadržel dech a připravil se čelit jakékoli ženě, která měla brzy vyjít z koupelny. I když nevěděl, proč s ním šla, věděl, že jako muž má povinnost příjmout následky svých činů.

Yokozawa si v hlavě prošel tucet plánů a simulací - ale jeho myšlenky se vytratily, když osoba, která vyšla z koupelny, oblečená v županu, byla muž.

"Ah, už jsi vzhůru. Co tvoje kocovina?" Muž, který si sušil vlasy, ze kterých odkapávala voda na zem, a který mluvil s nádechem nenucenosti, nebyl nikdo jiný než šéfredaktor hlavního magazínu nakladatelství Marukawa Shoten Japunu, Kirishima Zen.


Pokračování příště.

* izakaya - podnik, do kterého se chodí hlavně pít; podávají i jídla vhodná k daným drinkům.

Případ Yokazawy Takafumiho, kniha první - titulní stránka a prohlášení

13. září 2013 v 19:52 | Mishiro Hara Yoruhi
Titulní stránka


Jméno: Sekai-ichi Hatsukoi ~ Případ Yokozawy Takafumiho, kniha první

Autor: Fujisaki Miyako (původní dílo: Nakamura Shungiku)

Překladatel do angličtiny: fencer_x z September Scanlations

Překladatel do češtiny: Mishiro Hara Yoruhi



Prohlášení:

Tento překlad nevznikl za účelem zisku. Původní příběh patří uvedeným autorům. Prosím, podporujte autory koupí tohoto dílka v originále nebo až to bude vydané oficiálně i v jiných jazycích. Please enjoy.

Případ Yokazawy Takafumiho, kniha první - anotace

13. září 2013 v 19:49 | Mishiro Hara Yoruhi
"První láska nikdy nevydrží - to jsem věděl od samého počátku."

Poté, co ho krutě odmítl muž, kterého miloval uplynulých deset let, se chce Yokozawa Takafumi jen opít a na vše zapomenout - ale probudit se v posteli úplně nahý s kolegou, se kterým dosud sotva promluvil, to v jeho plánu, jak se dostat přes své zlomené srdce, nebylo. Nyní se tak musí podrobit nevypočitatelným rozmarům frustrujícím způsobem okouzlujícího Kirishimy Zena, který na první pohled vypadá, že chce jen pomoci Yokozawovi se dostát zpátky na nohy - ale dokáže Yokozawa otevřít své srdce tak brzy po ztrátě lásky svého života? A proč se vůbec Kirishima stará, jestli Yokozawa je, nebo není šťastný...?

Ano, vidíte dobře. Jásejte, tleskejte, plačte. Ale varuji vás - angličtinu se učím pouze ve škole a čtením mang, ve škole osmým rokem, mangy čtu asi tak tři - čtyři roky. Moje úroveň by se měla pohybovat kolem úrovně B2, tedy středně pokročilý (DOUFÁM - protože na téhle úrovni musím odmaturovat). Nikdy jsem nebyla v žádné anglicky mluvící zemi a s rodilými mluvčími jsem mluvila jen velmi pomálu. Ale budu se snažit. Nevím, jak pravidélně budu zveřejňovat, ty kapitoly jsou poměrně dlouhé a překládání namáhávé. Vaše připomínky a kritiky jsou vítány (do komentářů, prosím).

Anglická předloha: http://ytnb01.pressbooks.com/


Jméno knihy: Yokozawa Takafumi no Baai, Vol. 1
Autoři: Fujisaki Miyako a Nakamura Shungiku
Vydavatelství: Kadokawa Shoten
Datum vydání: 1. listopadu 2011
Copyright: Kadokawa Shoten, 2011
 
 

Reklama