My diary

Těžké začátky

22. září 2017 v 16:48 | Mishiro Hara Yoruhi
... V životě jsem si nemyslela, že budu ze školy tak unavená. Jakože tak unavená, že po příchodu na koleje padnu do postele a budu spát. Ale všechno je jednou poprvé a vlastně by mě to ani nemělo překvapovat. Přece jenom, žít v prostředí, se kterým nejste zcela seznámení, mezi lidmi, kterým v drtivé většině nerozumíte a jsou naprosto cizí, nuceni používat jazyk, kterým ani pořádně neumíte mluvit, tohle všechno je opravdu vysilující.

Moje první ikebana

Vzkříšení po třech letech

2. září 2017 v 15:44 | Mishiro Hara Yoruhi
Po skoro třech letech vás znovu všechny zdravím (pokud tady je tedy někdo, kdo sem chodil i před těmi třemi lety). Omlouvám se, že jsem se bez varování odmlčela, ale upřímně řečeno, přestalo se mi chtít pracovat na blogu. Nicméně teď už mám zase motivaci a to pořádnou. Protože hádejte odkud píšu? Z kolejí pro zahraniční studenty, které patří jedné univerzitě v prefektuře Aiči. Yop, nějak se to stalo a já od příštího pondělí začínám studium v Japonsku.

Taichi: první dojmy

24. února 2015 v 23:01 | Mishiro Hara Yoruhi
Začal letní semestr a já si říkala: Holka, něco by si měla začít dělat. Za pár měsíců bude léto a ty už se nebudeš moc schovávat v pytlovitých mikinách. Tak jsem se zapsala do Akademiku a dneska jsem byla na první hodině. Vybrala jsem si taichi, protože hned, jak jsem to viděla v nabídce, jsem si vzpomněla na scénu ze Summer Wars, jak tam Kazuma a jeho shishou cvičí taichi před jednou z prvních bitev s Love Machine. A taky to vypadá hrozně elegantně.

Moje první dojmy? Je to úžasně uklidňující. Učili jsme se zatím jen prvních pár pohybů, ale tím, jak se jede pomalu, tak člověk má čas se zklidnit a konečně zpomalit. Myslím, že si ani neuvědumuje, jak moc během dne pořád někam spěcháme. U taichi se člověk konečně zastaví a jen se soustředí na svoje pohyby. Je pravda, že jsem měla menší problémy zkorigovat svoje pohyby s dýcháním, protože jsem prostě dýchala moc rychle, a nebo vůbec, ale myslím, že to časem přijde. Taky jsem obdivovala, jak náš sensei a senpai ladně přechází z pozice do pozice, a vůbec to spíš vypadalo spíš jako tanec než bojový sport. Už se těším na další hodinu.


Moji kamarádi z toho měli hroznou srandu, když jsem jim řekla, že jdu na taichi. Moje jméno je totiž Chi a jedno ze čtení pro znak velký je "tai" (měřím 150cm).

Shibaraku desu!

7. února 2015 v 11:34 | Mishiro Hara Yoruhi
Zdravíčko, jak se máte? Omlouvám se za svou absenci, ale škola mě poněkud zaměstnávala (čtěte: Jako vždycky jsem všechno nechala na poslední chvíli a v zápočtovém a zkouškovém se to pak projevilo). Za tu dobu jsem si uvědomila pár věcí:
1) Ve zkoušce na B2 jsme měli v sekci Reading článek o blogování, díky kterému jsem zjistila, že já vlastně vůbec blogovací typ nejsem. Teď, po těch letech, vlastně ani nevím, proč jsem si blog založila. Myslím, že to byl chvilkový impulz.
2) Moje angličtina není ani zdaleka tak dobrá, jak jsem si myslela, že je. Moje výsledky na anglistice to dokazují.

Z těchto věcí pak vyplývají následky:
1) Blog nezruším, to ne, ale od teď to bude (pokud něco bude) spíš takový mišmaš - pokud něco napíšu, tak bude nejspíš něco ze školy, ze života, něco, co mě zrovna zaujme, možná se dokopu i k nějaké té recenzi mangy, protože teď mám díky zkouškovému načteno celkem dost. Nebo aspoň typy na dobré autory a mangy.
2) Překlad Yokozawa Takafumi no Baai se odkládá na neurčito. Jak jsem to četla dál (jsem teď u 4. volumka), uvědomila jsem si, že na kvalitní překlad zatím nemám. Moc se omlouvám.

To je prozatím ode mě všechno, snad se ještě uvidíme.

Když se vám splní jeden z vašich snů

8. listopadu 2014 v 17:33 | Mishiro Hara Yoruhi
Minna-san, ohisashiburi desu! Omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozvala, ale znáte mě. Hrozně líná a navíc, když se toho tolik děje...

Nejsem si úplně, co jsem všechno vám už napsala a co ne, takže to ve zkratce shrnu.

Nejdůležitější věc: Úspěšně jsem složila příjimačky na všechny školy, kam jsem se přihlásila, a tudíž jsem měla ten luxus si vybrat, kam vlastně chci. Vlastně jsem si vybírala mezi japanistikou v Brně a japanologií v Olomouci s tím, že v Olomouci jsem se dostala na jednoobor i dvouobor (s anglickou filologii). Bylo to poměrně snadné rozhodnutí. O Olomouci jsem toho hodně hezkého slyšela, i o úrovni japonštiny tam, a taky se mi líbí Olomouc jako město, takže jsem skončila tam. A protože mým původním snem bylo studovat k japonštině i angličtinu, tak jsem si vybrala dvouobor.

Druhá věc: Bratránek mi slíbil, že když se dostanu na vejšku, koupí mi nový noťas. A koupil. Hrooozně dlouho jsem se rozhodovala, jaký chci, zapojila jsem do toho i spolužáka, který momentálně studuje ajťáctví, a nakonec jsem si vybrala Lenovo IdeaPad Flex 15. Jsem s ním docela spokojená, bylo s ním sice pár problémů, ale nic, co by se nedalo vyřešit.

Třetí věc: Vejška. Kapitola sama o sobě. Když jste na vejšce, neustále musíte svádět souboj mezi leností, prokrastinací a svědomím. Někteří vyučující jsou vážně zvláštní a ... osobití. Popravdě, tady na japanologii se vyskytuje jeden sensei, o kterém jsem slyšela mnoho už před nástupem, a byla jsem vážně zvědavá, jestli je vážně takový, jak se vykládá. Je. Ale jsem za to ráda.

Čtvrtá věc: Spolužáci. Ještě jsem nikdy nepotkala tak divné lidi. Ještě nikdy jsem nepotkala nikoho, s kým bych se mohla čtyři hodiny v kuse bavit o anime, manze a yaoi. Klidně i na veřejnosti. A je vám úplně jedno, že se po vás všichni divně dívají.

Pátá věc: Studentský život. Neuplyne týden, abych někam nešla. V Olomouci působí totiž Japonský klub, který pořádá nejrůznější akce - promítání jap. filmů, přednášek na nejrůznější témata z oboru, březnové Japonské jaro a sešlosti - nomikaie ("alkoholové" večírky) a ochakaie (čajové dýchánky). To oni se vlastně ve většině starají o můj mimoškolní život. A když mi zrovna třeba nic nevyhovuje, jde se někam s kamarády nebo si uděláme vlastní malý večírek, který se ale velice často zrvrhne.

To by hádám stačilo. O každé z těchto věcí se někdy víc rozepíšu, protože je o čem psát. Třeba naše phonetics session před midtermem. Alkohol je zlo, ale nikdo mi to nevěří.


Midterm byl ve středu. Takhle jsem vypadala v neděli, pondělí i úterý. Ale já jsem byla ještě v pohodě. Někteří si jeli na Akicon, který se konal víkend před midtermem, a pak to zběsile doháněli. Třeba tím, že vůbec nespali.

Hahaha - nojo, další omluva

10. srpna 2014 v 2:34 | Mishiro Hara Yoruhi
Ehm. Asi se divíte, proč, když už mám konečně volno, nebloguji. Jako vždycky mám v rukávu výmluvu-omluvu. Je mi to fakt líto, lidi. Opravdu. Ale začala jsem makat v jednom nejmenovaném campu (moje první prázdninová brigáda) jako recepční a vždycky se domů vrátím tak sežvejkaná, že jediná věc, na kterou mám náladu, je lehnout si s knížkou, číst si a cpát se u toho domácím jídlem.

Začala jsem na začátku prázdnin. Protáhl mě jsem kámoš. Cash je docela dobrý, náplň práce taky, ale ty směny. Hrozně dlouhý - doslova od rána do (pozdního večera). A hrozně vyčerpávající. 4 dny práce, 4 dny volno. Noční. Protože bydlím daleko, přespávám tady (zrovna mám noční). Nespí se tam zrovna, stěny jsou tenký a sousedi velmi hluční, 4 hodiny ráno jim přijde jako fajn doba na opilecký rozhovor. Nejhorší věc je úklid. Jinak je to v klidu. Ale prostě docela zátěžový. A navíc, pro mě i náročný na psychiku, protože jsem naprostý asociál, a tady pracuji pořád s lidmi, ať už se jedná o zákazníky nebo u kolektiv. Moji spolupracovníci jsou fajn lidi.Vážně. Ale prostě nejsme na stejné vlně. Cítím se být vystrčená z jejich kruhu, i kvůli tomu, že kámoš, který mě sem dostal, je sice mým kolegou, ale tady se moc nebavíme. Mám dojem, že jsme se odcizili. Well, takový je život. Možná na tom má svůj podíl i fakt, že většina je starší, a já vždycky vycházela líp s mladšími.

Ale mám dobrou zprávu. Tedy vám to je asi šumák, ale já z toho mám obrovskou radost. Protože jsem letos kvůli maturitě a přijímačkám nejela na Animefest, jedu místo na Natsucon do Prahy. Hustý, co? Už mám i zařízené volno a moc se tam těším. Dívala jsem se i na program a vypadá to fakt dobře, samozřejmě mě nejvíc potěšila BL větev. Určitě napíšu report, i když to bude muset počkat asi až na září. A tady je další dobrá zpráva, tentokráte i pro vás. V září už do práce nejdu (jen kdyby byla vyloženě krizovka), takže budu doma. A budu mít čas. Jste rádi? Třeba něco napíšu. Čas mám vlastně do 17.8., to mám nástup na kolej. A 22. mi začíná semestr, to uvidím, jak si to budu dávat (asi nebudu).

Zatím to je ode mě všechno, pracuji na překladu Yokazawa Takafumi no Baai (čti: na noční, kdy mi vypadl net a já si čirou náhodou před tím zapnula tu novelu, že budu překládat, jsem něco málo přeložila, ale samozřejmě jsem to nemohla uložit, protože nešel ten net). Dejte mi ještě aspoň dvě noční a možná i něco uveřejním.

Opravdu se vám moc omlouvám.

P.S. Jestli místy píšu nekoherentně. pardon. Je půl třetí ráno.

Tadaima!

8. června 2014 v 20:48 | Mishiro Hara Yoruhi
Po dlouhé, předlouhé vynucené pauze jsem zpátky! Omlouvám se, že jsem se od ledna neozvala, ale škola, maturita a přijímačky holt měly přednost. Ale teď! Radostně všem oznamuji, že pekelné období je za mnou, a tak mám teď fůru volného času, který (alespoň část) hodlám věnovat svému blogu. Hahaha, to jste rádi, co? ^^ Pokusím se jsem hodit něco nového (ani zkouškové peklo ovšem nedokázalo potlačit mojí závislost na manze a yaoi, takže jsem každý den před spaním přečetla alespoň jedno volume mangy nebo aspoň pár oneshotů) a taky překlady Yokozawa Takafumi no Baai.


Kdyby někoho zajímalo, co jsem uplynulé měsíce vlastně dělala:

Akemashite omedetou!

31. ledna 2014 v 22:51 | Mishiro Hara Yoruhi
Někteří to možná víte, někteří možná ne, ale dneska je první den nového lunárního roku! Konkrétně jsme vstoupili do roku Koně. Ve Vietnamu se už od včerejška oslavuje ve velkém, mají tam dvoutýdenní volno, schází se rodiny a stoly se prohýbají pod tunou dobrého jídla. I my zítra jedeme na hostinu^^ Jako na Nový rok 2014 vám i na Nový rok Koně přeji vše dobré, hodně štěstí, zdraví, lásky, pevné nervy atd. atd. atd.

Yoi otoshi yo!

31. prosince 2013 v 18:10 | Mishiro Hara Yoruhi
Minna-san, ohisashiburi desu! Omlouvám se za svou absenci, ale v maturitním ročníku je pořád co dělat. Nejdřív maturitní výlet do Prahy, pak stužkování, šerpování a ples... A pak už přišly přípravy na Vánoce. Promiňte mi to, prosím.

Nevím, čím to je, ale čím jsem starší, tím víc mi přijde, že čas utíká rychleji. Ještě teď si jasně vybavuji začátek školního roku, jak jsem si říkala: "Ale co, času dost, od čeho jsou tu prázdniny," a půlka prázdnin už je za mnou, ale já skoro nic nemám a neumím! Ale teď není pravá chvíle se tím zaobírat. Dnes nám končí rok 2013 a za pár hodin začne nový, 2014. Nastal čas bujarých oslav, večírků a slavení! Letos i moje rodina bude slavit společně s ostatními Vietnamci ve městě, proto píši už teď.

Jako každý rok, i letos vám přeji hodně štěstí, zdraví, lásky, sil, zdaru, dobrých rozhodnutí, pevné nervy... a tak dále, však víte ~_^ A jako fanouškům anime a mangy vám přeji, abyste i v nadcházejícím roce měli hodně dobrých anime na sledování a suprových mang na čtení! Pokud je tu ještě někdo ve stejné nebo podobné situaci jako já, tak vám/nám přeji, abyste/abychom to dali bez zbytečného plašení a starostí... Pamatujte, co vás nezabije, to vás posílí!
Yaoistky a yaoisti, fujoshi a fudanshi, hodně našeho milovaného Boys Love i příští rok!

Yoi otoshi yo, minna-san!


P.S. Po celý tento rok jsem si počítala, kolik přečtu mang za týden. Včera jsem to sečetla. Vážení, bylo to přes 500 mang za 52 týdnů. A drtivá většina byla yaoi.

Ganbatte, minna-san

1. září 2013 v 19:12 | Mishiro Hara Yoruhi
Dva měsíce prázdnin nemilostně rychle uběhly a my tu znova stojíme před začátkem nového školního roku. Vždycky je to stejné, ať už se to opakuje, kolikrát chce. A tak nám nezbývá než se s tím smířit a nějak se s tím poprat. Jako vždy vám přeji hodně úspěchů, ať vás učitelé moc nevytáčí, spolužáci neštvou a ve zdraví to přežijte, abyste si mohli příští prázdniny zase užít.

Těm, kteří jsou na tom letos stejně jako já, přeji hodně, hodně štěstí a pevné nervy. Vydejme ze sebe to nejlepší a nakopejme maturitě a přijímačkám zadek. Třeba se příští rok potkáme na stejné škole^^

Re~~~born!

23. června 2013 v 10:56 | Mishiro Hara Yoruhi
Ano, přesně tak, po 10 měsících se vracím zpět. Narovinu říkám, že nevím na jak dlouho, protože příští rok maturuju a co hůř, dělám přijímačky (na japanologii). Částečně je můj comeback kvůli tomu, že o prázdninách nebudu mít co dělat *neschopná si najít brigádu na léto*, takže jsem si říkala, že bych mohla oprášit svůj blog. Svůj díl na tom má taky Wickey, která jsem chodila celý uplynulý školní rok, jenom aby zjistila, že na ni pořád koukaji Hitachiin dvojčata a Mephisto. Tímto ji chci vzdát hold a zároveň poděkovat *bow*. Samozřejmě se to týká všech, kteří činili obdobně, jen neměli odvahu/nechtěli o tom psát. Opravdu vám děkuji.


V nejbližší (doufám) době projde blog rekonstrukcí. Staré rubriky nesmažu, budou všechny umístěny na jedno místo, ale kromě několika je využívat už nebudu, zřídím si nové. Co se týče orientace blogu, budu se snažit, aby z toho nevznikl mišmaš jako minule, ale aby se držel původní myšlenky: to jest anime, manga, Japonsko a já.

Budu moc ráda, když sem čas od času zavítáte a ohodnotíte mi mé výpotky. Děkuji vám předem za vaší přízeň *bow*

Slavnostně slibuji, že se pokusím spravovat blog dle svého nejlepšího svědomí a vědomí a být vám dobrou adminkou.

Owari da.

2. září 2012 v 20:58
Bohužel nejen prázdniny. Rozhodla jsem se nadobro přestat s blogem. Určitě jste si všimli, že počet článků rapidně klesl. Nemám nápady na nové, a když ano, tak se zas nepřinutím to sesmolit. Proto jsem se rozhodla, že bude lepší, když blog prostě skončím. Nebudu ho rušit, třeba se někdy budu chtít vrátit, nehledě na to, že je to skvělý úložný prostor. Bylo mi potěšením.



A přeji vám hodně štěstí do nadcházejícího školního roku.

Další rok opět konečně za námi...

29. června 2012 v 21:26
...a ještě teď oddechuju s jazykem na tričku.
Mám dojem, že tenhle školní učební rok byl celkem náročný. Kamarád mi říkal, že mu prý kdosi tvrdil, že druhák je nejhorší ročník. Naše matikářka a třídní nám na konci loňského školního roku vyhrožovala, že letos se s některými rozžehnáme, protože na matice pár lidí vyletí. No, nakonec propadá jen jeden a ten ještě k tomu ne z matiky, ale z fyziky, v srpnu bude dělat reparát. Upřímně ho lituju. Sice si to zavinil sám, ale celé léto se šprtat fyziku, tak asi umřu. Ostatním se nějak podařilo prolézt. Náš nejhorší třídní průměr je 2,7něco (2 lidi). Nejlepší 1 (3 lidi). Celkový počet absencí 1777. Třídní průměr se pohybuje kolem 1,7 nebo 1,8. Osobně si myslím, že je to docela slušné, na 27 lidí.

Přežili jsme Holandsko. Přežili jsme neuvěřitelně narvané taneční. Přežili jsme bez úrazu naše exkurze do Uno City i Karlštejna. Při tom všem jsme ztratili jen dva lidi (kluka v prosinci, holku koncem března, myslím). Dokázali jsme se všichni během dvou dnů složit na kytku a flašku pro třídní (a všichni jsme kroutili hlavou, vůbec jsme nevěřili, že se naše třída zvládne na něčem shodnout), což je na naší rozhádanou a absolutně nesoudržnou třídu vynikající počin. Zkrátka se nám nějak podařilo to celé přežít bez zbytečných úrazů a traumat. Tedy skoro, ještě se uvidí, jak dopadne ten reparát.

Ale stejně jsem ráda, že už je to za námi, a teď už se můžeme jen těšit na dva měsíce rekonsvalence. I když jsem se setkala s názory, že neví, co budou o prázdninách dělat, že jim budou chybět kamarádi atd. Taky to tak mám. Měsíc jsem ráda, že mám od školy pokoj, ale pak se začínám nudit. I když, po prázdninách máme donést list deseti knížek k maturitě, kterí jsme přečetli. Normálních deset by mi problém nedělalo, ale co jsem se dívala, tak některé ty kusy jsou fakt nestravitelné, hrozně dlouhé, nezapamatovatelné či nepřevypravovatelné (ehm, Babička, Švejk atd.). A navzdory třeba dobrému ději je to napsáno takovým jazykem, že se to čte obtížně(ji). Viz. Oliver Twist. Ale to zvládnu. Věřím si.


Co se chystám dělat o prázdninách kromě čtení k maturitě:
- stěhovat: V červenci se máme stěhovat. Můžete mi někdo říct, jak proboha odstěhuji ty stohy papírů, knih a (zbytečného) oblečení tak, abych to byla schopná pak všechno v klidu najít a naskládat na nové místo? To. Bude. Děs.
- psát na blog: Upřímně doufám, že to dodržím. Mám v plánu dopsat ty recenze, které jsem slibovala na začátku září, že je dopíšu v průběhu roku (ne, ještě jsem ten slib neporušila, prázdniny taky započítávám do školního roku, jen asi nenapíšu všechny, protože některé ty věci už nepovažuju za nutné mít na blogu) a přidat k nim další (já vím, kopu si vlastní hrob), třeba na KHR!, Nabari no Ou, Kaichou wa Maid-sama, Fly High! 2... Čímž se dostávám k dalšímu bodu -
- dívat se na anime: To jest dokoukat všechno, co mám (ne)aktivně rozkoukané: Hellsing (jsem u 8. ep.), Nabari no Ou (10. ep) , Break Blade (4. díl), Kaichou wa Maid-sama (asi 18.ep.). Tyhle najisto. Pak jsou tu další jako Gintama (3. díl), Danshi Kokosei no Nichijou (4. díl) a Togainu no Chi (vůbec nevím), které mám už dlouho rozkoukané, ale nějak jsem je zasklila. Taky mám stáhnuté první čtyři epizody Uragiri, první epizodu Uta no Prince, film Karigurashi no Arietty, první epizodu Kimi ni Todoke 2 a celé Devil May Cry. Hm, a taky jsem chtěla dohnat všechny Naruto filmy a speciály. Vůbec toho nemám hodně, že?
- číst: Knihy normální (Brisingr, Inheritance, znovu Harryho Pottera a Noční Běžce), knihy v angličtině (Emmu od Jane Austen celá v aj, Krále Artuše a Šťastného Prince od Oscara Wilde ve dvojjazyčné verzi), knihy naučné (o TSP, biologii, matice, Japonsku a další, co jsem si napůjčovala za účelem sebevzdělání a postupné přípravě na přijímačky) a samozřejmě mangy. Tuny mang. Nemám nic konkrétního naplánovaného, možná dočtu Lovely Complex, co jsem se dívala, tak se její status změnil na Completed.
- cvičit: Převážně badminton a chození. Na víc se určitě nezmůžu.
- jít na Kraví horu: Moje každoroční túra. Začalo to v první třídě, kdy jsem tam šla s turistickým kroužkem, s ním až do páté a od té doby sama.
- spravit to debilní opálení: Momentálně mám vypálené tričko a vypadá to fakt blbě.
- učit se: Aspoň trochu. Minimálně angličtinu. Chci si příští rok udělat FCE. Viděla jsem a v současném stavu si to nedávám.
- flákat se

Nepodařilo se mi sehnat si brigádu, což znamená, že budu muset pomáhat rodičům v obchodě. Takže aspoň ty knížky budu mít načtený.

A ani žádná dovolená nebude. Opět. Ani se mi moc nechce jet zase vyžírat do Německa ty chudáky.

Aaaaaaaaaaaa *mlátí hlavou do stolu*

To zas budou prázdniny. Jsem zvědavá, co budu psát do slohovky do NJ a AJ na začátku roku.

Přeju vám všem krásné, příjemně strávené prázdniny. Ať neumřete vedrem. Ať vás nezabijou kroupy. Ať vás nezasáhne blesk.

P.S. Kdyby byl někdo zvědavý, já jsem ten jeden ze tří človíčků, kterým se podařilo uhnat bezchybné vysvědčení. Ano, už mi bylo řečeno, že jsem neuvěřitelný šprt, slyším to průměrně obden. Tím druhým je Kimi-chan a třetím jeden z třídních géniů.

P.S.S. Ale díky tomu jsem měla dneska arabský juice zdarma, takže si nestěžuju.

Animefest 2012

26. května 2012 v 21:22
Letošní Animefest jsem poněkud zasklila. V únoru jsem si v jediném okamžiku mysli vzpomněla, že bych měla začít sledovat animefestní stránky. Sice jsem se pak zaregistrovala hned první den, ale pak jakoby bych to přesunula někam do podvědomí. Občas jsem měla nějaký ten záblesk a pak nadšený záchvat, ale tak nějak jsem si nepřipouštěla, že se AF blíží, dokud nebyla středa před Animefestem.


Tak s kým se uvidím na Animefestu?

7. března 2012 v 21:15
Minulý čtvrtek jsem se přihlásila, dneska zaplatila a přípravy na AFest jsou v plném proudu. Dělám si novou tašku přes rameno, náramek, udělala jsem si Konoha náhrdélník a lolita klobouček, což chcu všechno tam prezentovat. Akorát tedy doufám, že to všechno stihnu dodělat. Pokud mi zbyde čas (a peníze), tak si možná udělám i něco na způsob cosplaye. Už se moc těším, na Výstavišti jsem ještě nikdy nebyla, tak jsem zvědavá, jaké to celé bude. Letos se mnou možná pojedou ještě další dva otaku, tak bude sranda už v buse ^^
Tak by mě zajímalo, zda se tam potkám s nějakým návštěvníkem svého blogu? Jestli jedete, tak mi napište (třeba do komentů) a můžem se sejít a pokecat ^^

ACTA? A co můj otakuismus?

4. února 2012 v 20:39
Přiznám se - já jsem člověk s nulovým všeobecným přehledem. Proto mě kamarádka v pondělí vyšokovala, když mi řekla o ACTA. Doma jsem si to pak dohledala. Nejsem si jistá, jestli to všechno správně pochopila. Nicméně určitě vím, že ti bude mít následky na otakuismus. Protože minimálně AMV a doujinshi budou mimo zákon. A co manga a anime servery, kde jsou tato skvostná díla přeložená a uložená (teď mám na mysli Mangafox, Animefreak a jím podobné). Nebude náhodou i to mimo zákon? Už tak velkou ránu tomu zasadilo zrušení Megauploadu. Přinejmenším ACTA znamená hromadu peněz (protože kdo by platil ty nové organizace, že?) Takže jsem zásadně proti.

Kde se dozvíte víc:
Co je ACTA? (video)

A i kdyby se ACTA neschválila, číhá zde další nebezpečí: EURO ACTA

Zrušení Megauploadu: Hitler a megauploadu

Obrázky (z facebookovské stránky Sčítání otaku):


Hádám, že tenhle obrázek vznikl už dřív, jinak by tam určitě byla i ACTA


Moje vzory

27. ledna 2012 v 21:27
V rámci mého dobrovolně volitelného předmětu OEV (osobnostní a etická výchova) jsme měli napsat o svých vzorech. Pro pár lidí (včetně mě) to znamenalo přemýšlení, o kom sakra psát. Nemám vzory. Nepotřebuju člověka, kterého bych měla napodobovat. Vystačím si sama se sebou. Ale stejně jsem to musela zpracovat.

Zadání znělo: 5 lidí, minimálně půl A4 povídání o tom, co se nám na tom člověku líbí a nelíbí + obrázky


Budoucnost blogu

14. ledna 2012 v 21:43
Mojí věrní návštěvníci, určitě jste si všimli, že v poslední době už na blog nic moc nepřidávám. To proto, že mi vyschl proud inspirace. Mám svůj blog ráda, opravdu, nerada bych, aby se mi stal osinou v zadku. Jsem totiž ten typ, který když má k něčemu závazky, tak se je pořád snaží dodržet, i když ho to už nebaví, nemá čas nebo nápady. A já bych byla hrozně nerada, aby se mi stalo tohle i u blogu. Proto si to chci ulehčit tím, že vám to prostě oznámím. Nekončím svou činnost na blogu, jenom ji zpomaluji. Vynasnažím se už nepřidávat "vycpávkové" články a začít psát trošičku na úrovni. Taky je to z důvodu nedostatku času, druhák mi opravdu dává zabrat (a to nechcu vidět před maturitou).
No a ještě je tu jedna drobná věc. Čeká mě poslední rok před dospělostí - včera jsem oslavila sedmnácté narozeniny (tímto se vás nenápadně snažím nasměřovat k tomu, abyste mi poblahopřáli). Ráda bych toho ještě hodně stihla, než dospěláctví zatne tipec mému volnému času - jako třeba konečně vidět pár slavných anime kousků (Death Note, Jigoku Shoujo, Hellsing, Ao no Exorcist, No. 6, ještě něco byste mi doporučili)? a přečíst (nebo aspoň rozečíst) jisté mangy, na které se chystám už roky, začít číst kvalitní literaturu, kouknout se na osvědčené filmy, naučit se vařit, šít a taky se pomalu začít dívat na odbornou literaturu o Japonsku a nejspíš ještě horu dalších věcí, o kterých momentálně nevím.
Děkuji vám za vaší přízeň a pokud ještě někdy půjdete okolo, určitě se chvilku pozdržte. Vždycky vás tady ráda uvidím.

PF 2012

1. ledna 2012 v 0:00

Prodloužená číslo 2

19. listopadu 2011 v 15:12
Tentokrát ta má. Konala se ve středu 16.11.2011 od šesti do půl desáté.


 
 

Reklama