Leden 2014

Akemashite omedetou!

31. ledna 2014 v 22:51 | Mishiro Hara Yoruhi |  My diary
Někteří to možná víte, někteří možná ne, ale dneska je první den nového lunárního roku! Konkrétně jsme vstoupili do roku Koně. Ve Vietnamu se už od včerejška oslavuje ve velkém, mají tam dvoutýdenní volno, schází se rodiny a stoly se prohýbají pod tunou dobrého jídla. I my zítra jedeme na hostinu^^ Jako na Nový rok 2014 vám i na Nový rok Koně přeji vše dobré, hodně štěstí, zdraví, lásky, pevné nervy atd. atd. atd.


Případ Yokazawy Takafumiho, kniha první - kapitola první, část druhá

4. ledna 2014 v 17:39 | Mishiro Hara Yoruhi |  Případ Yokozawy Takafumiho

S těma naprosto vyrovnanýma, podlouhlýma očima mandlového tvaru a tenkými rty, jeho klidný výraz prozrazoval, že už je nějakou dobu vzhůru.

Yokozawa se snažil ze všech sil znovu nastartovat svůj vymazaný mozek. Třesoucím se hlasem ze sebe vypravil: " ...Pr-proč ty jsi tu...?!" Nedokázal pochopit, proč proboha by on byl tady, v tomto hotelovém pokoji, úplně nahý s člověkem, se kterým mimo práci sotva promluví.

Kirishima si i v tváří tvář ohromenému Yokozawovi zachoval svůj klid. "Co to má být? Chceš snad říct, že si z minulé noci vůbec nic nepamatuješ? Jsem si jistý, že když se podíváš kolem sebe, tak ti to určitě dojde."

"Kolem...sebe?"

Za jiných podmínek by se kvůli tomu, jak arogantně s ním Kirishima mluvil, naštval, ale teď takovou svobodu neměl. Kdyby tohle byla manga nebo nějaký film, dalo by se snadno usoudit, že tohle je zápletka, kde se dva lidé opijí a pak se spolu vyspí - ale to se obvykle týkalo muže a ženy a oni jsou oba muži.

...Ale když chtěl na tohle konto tu myšlenku zavrhnout, nedostávalo se mu jeho přesvědčovacích schopností - kvůli faktu, že si opravdu vůbec nic nepamatoval.

Někde uvnitř Yokozawa vždycky věděl, že není gay - ale stejně, osoba, kterou celých uplynulých deset let neopětovaně miloval, byla muž. Znamenalo to tedy, že jeho zábrany vůči homosexualitě jsou výrazně nižší než u úplného heterosexuála.

Teď bylo ale jeho první prioritou si vzpomenout, co dělal minulý večer, na cokoliv! Zběsile se probíral svými zamlženými vzpomínkami a přesunul se do chvíle, kdy odešel z kanceláře.

------------------------------------

Včerejšek byl ten absolutně nejhorší den jeho života.

Poté, co už napořád byla učiněna přítrž lásce, kterou pociťoval tak dlouho, neschopen se vzdát naštvaně zapadl do izakayi na cestě domů z práce. Házel do sebe jeden drink za druhým, aniž by nějak vnímal jejich chuť, prostě se chtěl jen opít. Teď si vzpomínal, že se Kirishima náhodou dostal do stejného baru.

"Kirishima-san...co tu děláte?"

"Hledal jsem místo, kde bych se schoval před deštěm, a napadlo mě, že bych něco malého snědl...ale počkat - nekopete to do sebe trochu moc rychle?"

"Samozřejmě, že ne. Copak, jste sám? Tak si tady sedněte. Hej, můžu dostat ještě jednu flašku tady tohodle? Ne, počkat, dejte mi ještě dvě flašky."

Dřív se spolu jen málokdy napili, i když se setkali mimo práci, takže možná byl jen trošku osamělý a toužil po nějaké společnosti. Bez ohledu na to, co si myslel, když to dělal, Yokozawa donutil Kirishimu, aby si sedl vedle něj. Možná proto, že si uvědomil, že je marné se hádat s opilcem, Kirishima se posadil a přidal se k němu ...

Vzpomínal si, že se bavili o tom, jak dobře se prodávají práce jednoho z novějších autorů, remcali, že dotisky vycházejí moc pomalu, postěžovali si, jak docela populárního spisovatele něco sklátilo a jeho rukopis musel být odložen, všechny tyhle malé nepříjemné věci, které si obvykle nechávali pro sebe, se teď hrnuly ven.

Ale potom... nemohl si vůbec na nic vzpomenout.

"Takže ty si opravdu na nic nepamatuješ?"

Když kvůli této docela pobouřené poznámce zvednul hlavu, Yokozawa zjistil, že Kirishima se už obléknul, zatímco on byl hluboce ponořen v myšlenkách. Jako poslední věc si připínal hodinky na ruku. Když zíral na tu vyrovnanou postavu, Yokozawa se najednou zastyděl, když vzal do úvahy své spánkem pocuchané vlasy, strniště a taky to, že je ještě pořád skoro nahý.

" No....jo - není divu, pokud jsem opravdu tolik pil."

Jen vyslovil tu výmluvu, Kirishima se na něj koukl všeříkajícím pohledem a poškádlil ho jeho vlastními slovy ze včerejší noci: "Ne, vážně? Potom, co jsi mi odpověděl ´Samozřejmě, že ne´, když jsem se tě ptal, jestli moc nepiješ?"

"To bylo..." I když si matně vzpomínal, že něco takového opravdu řekl, bylo docela podrazácké tu vytahovat blábolení opilého muže. Ale stejně, Yokozawa neměl nejmenší právo protestovat.

"... No, řekl bych, že i byznysmeni občas mají dny, kdy se chtějí prostě naštvat. Ale je nepříjemné do toho zatahovat ostatní, takže zkus být v budoucnu víc ohleduplnější.

"To vím moc dobře i bez tebe, děkuji mnohokrát."

"Poslouchej rady starších bez odmlouvání."

Kirishima se natáhl a pocuchal Yokozawovi vlasy. "Co-co to děláš?!" A v ten moment, kdy se Yokozawa pohnul, aby odstrčil jeho ruku pryč, se v jeho mysli objevila vzpomínka na ty prsty, jak se prohrabují jeho vlasy.

To nebylo poprvé, kdy se ho ty prsty dotkly - cítil to. Vzpomínky na pokožku jsou důkazem, že se vás někdo dotýkal.

Nechtěl to přijmout, ale... nejspíš to opravdu dělali. Yokozawa cítil, jak se jeho tělo kousek po kousku rozpaluje, zatímco si dělal vlasní závěry. Bylo příliš děsivé si do nejmenšího detailu představovat, co se stalo; ať už jste se na to dívali z jakékoli strany, nebyl to hezký obrázek.

"... Co je s tebou, že jsi najednou tak ztichl? Začínáš si trochu vzpomínat na minulou noc, co?"

Nemělo smysl brečet nad rozlitým mlíkem. Co zajímalo Yokozawu v tento moment nejvíc, byl fakt, zda byl nahoře...nebo dole.

Necítil žádnou bolest ani nic divného, takže to určitě nedotáhli až do konce. A i když si nedokázal představit, že by se s Kirishimou zapletl ze své vlastní vůle, o to míň byl ochoten si představit, že byl dole.

Ale víc než to byl spíš šok, že Kirishima kope za stejný tým. Nebyli si blízcí, takže samozřejmě nevěděli nic o soukromém životě toho druhého, ale protože si všiml, že nosí na levém prsteníčku prsten, myslel si Yokozawa, že je ženatý. Opravdu spolu něco měli?

"... Můžu se tě na něco zeptat?"

"To záleží na otázce."

Když si uvědomil, že pokud se nezaptá přímo, nikdy z něho nedostane pořádnou odpověď, šel Yokozawa rovnou k věci: "Jsi gay?"

"Ty ne?"

"Samozřejmě, že ne!" Okamžitá odpověď byla následkem toho, že o sobě opravdu nikdy nesmýšlel jako o gayovi. Koneckonců, jen jednou v životě se zamiloval do osoby stejného pohlaví. Takže popravdě řečeno, nikdy nezjistil, jestli se mu líbí muži obecně nebo to byl jen Takano.

Když se poprvé setkali, Yokozawa měl přítelkyni. Ale vždycky se cítil příjemněji, když trávil čas s Takanem než se svou přítelkyní a krátce poté, co se začali stýkat jen tu a tam, to skončilo tak nějak samo od sebe. Od té doby neměl stálý vztah. Ostatní se do něj zamilovávali celkem často, ale on nikdy neudělal první krok sám o sobě.

"Co je to za odpověď? Včera večer si celou dobu remcal o tom, jak ti jiný chlap zlomil srdce. Máš ty vůbec tušení, kolikrát jsem musel poslouchat, jak omíláš to samé pořád dokola?"

"To že jsem říkal?" Krev mu zamrzla v žilách, když uslyšel Kirishimova slova. Do háje, kolik toho jen řekl? Byl by z toho docela velký problém, kdyby řekl nahlas Takanovo nebo Onoderovo jméno...

"Ty si vážně vůbec nic nepamatuješ, co? Byl jsi vyloženě otravný, pořád si opakoval Udělal bych ho mnohem šťastnější než ten druhý a Ty si to taky myslíš, žejo? Ale - každopádně, nemusíš se užírat. Nikdy jsi neřekl jeho jméno.

"Neřekl?" Bylo až patetické, jak se chytil Kirishimových uklidňujících posledních slov.

Možná proto, že viděl výraz zoufalství na jeho tváři, Kirishima se rozzlobil, když se na něj zblízka podíval: "Nemusíš se mě ptát s takovým tragickým výrazem; je to pravda. Nikdy jsi neřekl, kdo to je... Ale když vezmu do úvahy, jak si vyplašený, tak nejspíš hádám správně, když řeknu, že jde o někoho z kanceláře, co?"

"T... to... samozřejmě, že ne." Mráz mu přeběhl po zádech, když uslyšel ten bystrý závěr, zachoval si ledový výraz a procedil lež mezi zuby. Musel si zatleskat, že dokázal čelit takovému průšvihu, a stejně neříct ani slovo.

"Ale - byl to chlap, že ano? Ta osoba, kterou si celou dobu miloval."

"To je..." Nemohl si vzpoměnout, jak moc toho včera řekl, ale když přihlédl k tomu, s jakou jistotou s ním Kirishima mluvil, bylo nepravděpodobné, že by se ptal na něco, z čeho by mohl vyvodit jiný závěr. *pardon, tady to nedává moc smysl, ale fakt jsem nevěděla, jak to přeložit*

"Víš, tohle není jedna z těch knih, které vydává Sapphire, takže mi nezkoušej namluvit Oh, osoba, do které jsem se zamiloval, byla prostě náhodou muž. Není možné, abys miloval jiného muže, aniž by tomu něco předcházelo. Pokud jsi nebyl gay - no, každopádně by ses tolik nestrachoval.

Když viděl, jak se Kirishimovi třesou ramena potlačovaným smíchem, jak ho škádlil, Yokozawa nevědomky zvednul hlas. "Strach - kdo říká, že zkouším - a do háje, proč se bavíme o mně?! Já jsem se ptal tebe!" I když se tím nechtěl moc zabývat, tím, že si nemohl na nic vzpomenout, se ocitl ve svízelné situaci. Pokud se celá tahle věc ukáže být pravdivá, tak umře studem.

Naprosto chápal, že ho Kirishima tím laciným škádlením provokoval, ale nějak se nedokázal ovládat, když jednal s Kirishimou, a tak popustil uzdu svým emocím.

"Co, netušil jsem, že mě chceš až tak poznat. Abych pravdu řekl - je mi to jedno. Líbí se mi jedinci se silnou vůlí, bez ohledu na pohlaví."

Kvůli tomu, že pro Kirishimu celá ta věc nebyla žádný problém, dělalo Yokozawovi problém rozhodnout, co je pravda a co fikce.

"Jsi si jistý, že tě muži nepřitahují? Řekl bych, žes byl na chlapecké škole dost oblíbený."

"Co to do há..." Yokozawa pocítil ponížení, když si vydedukoval, že je vlastně nařčen z toho, že by to dělal s každým chlapem. Ale i když si uvědomoval, že pokud zvedne hlas a nechá svým emocím volný průchod, tak ho Kirishima prostě odpálkuje, pořád mu to chtěl aspoň jednou vrátit i s úroky, a tak mu sarkasticky pravil: "A co ty? Vyspíš se s každým? To je pěkně hnusný, využít situace, když je člověk opilý."

"O čem to mluvíš? To ty ses na mě věšel a prosil, abych tě nenechával samotného."

"V žádném případě bych něco takového neudělal!"

Na Yokozawovu zlostnou námitku Kirishima hladce zareagoval: "Opravdu si troufáš říct něco takového, když si ani nemůžeš vzpomenout? Pokud jsi si tak jistý, že se to nestalo, zalov si hlavě trochu víc a pak můžeš mluvit.

".............."

Přiložením prstu pod bradu přerušil Kirishima jeho slova a donutil ho vzhlédnout. Potom promluvil chladným hlasem: "Miluju, když mohu uzemnit tak pyšné lidi, jako jsi ty."

"Přestaň mlít blbosti a nebuď tak namyšlenej!" Yokozawa podlehnul svému hněvu, rychle po něm chňapnul a chtěl ho shodit dolů. Ale než se jeho prsty dostaly k límci, Kirishima mu zkroutil ruku dozadu a on byl přitlačen břichem na postel.


"Obávám se, že nemohu tolerovat takové násilí."

Pokračování příště.