Září 2013

Případ Yokazawy Takafumiho, kniha první - kapitola první, část první

27. září 2013 v 13:46 | Mishiro Hara Yoruhi |  Případ Yokozawy Takafumiho
První láska nikdy nevydrží - to jsem věděl už od samého začátku.
Přinejmenším chápal, že to v tom, co k němu cítil, nebyl žádný ´romantický cit´. To, že mu ukázal své slabé stránky, že využil jeho slabosti... to všechno bylo jen proto, že se na něj spoléhal jako na svého blízkého přítele.

A přesto, důvod, proč se nedokázal zbavit svých přetrvávajicích citů... byl, že ještě pořád choval nějakou naději. Nemusel být jeho milencem - stačilo by mu, kdyby byl nejdůležitějším člověkem v jeho životě. Bylo by to víc než dost... kdyby prostě mohl zůstat blízko po jeho boku.

__________________________________

Slyšel, jak venku prší.

Déšť hlasitě dopadal na asfalt, vypadalo to, jako by zvuk účastně rezonoval s jeho vlastní podrážděností. Ten večer už pršelo nějakou dobu, ale přesto dokonce ani zakalená voda vířící venku nedokázala smýt temnotu, která prosakovala jeho srdcem.

Letmo pohlédnul na televizi v * izakaye, kam zapadl, aby se schoval před deštěm, a všimnul si varování o silných bouřkách. Původně plánoval, že půjde domů, jakmile přestane pršet, ale déš'ť, který začal padat brzy toho večera, vůbec neukazoval ochotu přestat, a on si uvědomil, že už dávno propásnul pravou chvíli na bezpečný odchod z baru.

... No dobře, možná to byla jen výmluva, kterou si to sám sobě omlouval. Ve skutečnosti chtěl nejspíš jen odsunout návrat do místnosti, která byla plná vzpomínek na něj, na tak dlouhou dobu, jak jen to bude možné.

A nebylo to tak hrozné, když vyprazdňoval skleničky saké, zatímco se utápěl ve svém zoufalství, ale zrovna teď cítil bouřící se nevolnost v oblasti svého žaludku - což nebylo moc překvapující; bylo nepravděpodobné, že by necítil následky po takovém pití. Na druhou stranu, naštěstí ho nebolela hlava. Kvůli pocitu nepohodlí zkrabatil čelo a zkusil se otočit na druhý bok, když tu si všimnul něčeho podivného.

"Kde...to jsem?"

Zatímco se pomalu zvedal z mírně pružící matrace, Yokozawa Takafumi zmateně svraštil obočí, dívaje se okolo - na pokoj, který ještě nikdy předtím neviděl. Nebyl to ani jeho dům, ani nikoho z jeho přátel. Jednoduchý koncept pokoje vypovídal o bussiness hotelu - ale on si nevzpomínal, že by se do nějakého přihlašoval. Poslední věc, na kterou si dokázal upamatovat, bylo, jak se usadil v izakaye, protože ještě pořád nepřestalo pršet...

"Nemůžu si vzpomenout..."

Jak se probíral svými zalženými vzpomínkami, jedinou věc, kterou si byl schopen vybavit, byla barmanova slova, strachujícího se, že pije přespříliš. V každém případě se musí zbavit kocoviny a to rychle, jinak nebude vůbec schopen fungovat.

Ještě nikdy se tak neopil; koneckonců, vždycky to byla jeho práce dohlížet na jistého člověka, který si rád ničil život. Nikdy by ho ani nenapadlo, že by se jednoho rána probudil a nic si nepamatoval.

Rychle potřásl hlavou, čímž se trochu probral, a několikrát v rychlém sledu zamrkal, zatímco si prsty masíroval ospalá víčka. Vtom si uvědomil, že na těch částech svého těla, které viděl, je něco zvláštního.

"........."

I když si nepamatoval, že by se svlékal, z nějakého důvodu byl úplně nahý. V prvé řadě, jen zřídka kdy spával nahý. Zvědavost ho přiměla, aby nadzvihnul deku.

"?!"

Když si uvědomil, že na sobě nemá ani spodní prádlo, lehce znervózněl a rychle zakryl spodní část svého těla.

Možná, že se prostě opil, chtěl se svléknout a poházel oblečení okolo. Zatímco si to říkal, rozhlížel se po pokoji, ale neobjevil ani jednu ponožku, natož pak oblek.

Když našel své boxerky, které zapadly pod postel, rychle po nich chňapnul a s úlevným vzdychnutím je strčil pod přikrývku. Cítil se mnohem klidněji, když měl na sobě alespoň jeden kousek oblečení, než když na sobě neměl vůbec nic.

Ještě jedné věci si všimnul, když prozkoumával pokoj - zvuk sprchy. Zřejmě považoval zvuk tekoucí sprchy za padající déšť ve svých snech.

Ale to teď opravdu nebyl problém: to, že slyšel zvuk sprchy...znamenalo, že ji někdo zrovna používá.

Ještě nikdy ve svém životě nevzal náhodnou známost do hotelu, jak se tomu teď stalo. Naopak, byl pevně proti tomu mít poměr s cizími lidmi. Ale přesto musel uznat, když uvážil stav, ve kterém se ocitl minulou noc, že by to nebylo vůbec divné, kdyby byl tak neopatrný...

Zatímco tam seděl a dál se trápil, zvuk tekoucí sprchy najednou ustal.

".........!"

Zadržel dech a připravil se čelit jakékoli ženě, která měla brzy vyjít z koupelny. I když nevěděl, proč s ním šla, věděl, že jako muž má povinnost příjmout následky svých činů.

Yokozawa si v hlavě prošel tucet plánů a simulací - ale jeho myšlenky se vytratily, když osoba, která vyšla z koupelny, oblečená v županu, byla muž.

"Ah, už jsi vzhůru. Co tvoje kocovina?" Muž, který si sušil vlasy, ze kterých odkapávala voda na zem, a který mluvil s nádechem nenucenosti, nebyl nikdo jiný než šéfredaktor hlavního magazínu nakladatelství Marukawa Shoten Japunu, Kirishima Zen.


Pokračování příště.

* izakaya - podnik, do kterého se chodí hlavně pít; podávají i jídla vhodná k daným drinkům.

Případ Yokazawy Takafumiho, kniha první - titulní stránka a prohlášení

13. září 2013 v 19:52 | Mishiro Hara Yoruhi |  Případ Yokozawy Takafumiho
Titulní stránka


Jméno: Sekai-ichi Hatsukoi ~ Případ Yokozawy Takafumiho, kniha první

Autor: Fujisaki Miyako (původní dílo: Nakamura Shungiku)

Překladatel do angličtiny: fencer_x z September Scanlations

Překladatel do češtiny: Mishiro Hara Yoruhi



Prohlášení:

Tento překlad nevznikl za účelem zisku. Původní příběh patří uvedeným autorům. Prosím, podporujte autory koupí tohoto dílka v originále nebo až to bude vydané oficiálně i v jiných jazycích. Please enjoy.

Případ Yokazawy Takafumiho, kniha první - anotace

13. září 2013 v 19:49 | Mishiro Hara Yoruhi |  Případ Yokozawy Takafumiho
"První láska nikdy nevydrží - to jsem věděl od samého počátku."

Poté, co ho krutě odmítl muž, kterého miloval uplynulých deset let, se chce Yokozawa Takafumi jen opít a na vše zapomenout - ale probudit se v posteli úplně nahý s kolegou, se kterým dosud sotva promluvil, to v jeho plánu, jak se dostat přes své zlomené srdce, nebylo. Nyní se tak musí podrobit nevypočitatelným rozmarům frustrujícím způsobem okouzlujícího Kirishimy Zena, který na první pohled vypadá, že chce jen pomoci Yokozawovi se dostát zpátky na nohy - ale dokáže Yokozawa otevřít své srdce tak brzy po ztrátě lásky svého života? A proč se vůbec Kirishima stará, jestli Yokozawa je, nebo není šťastný...?

Ano, vidíte dobře. Jásejte, tleskejte, plačte. Ale varuji vás - angličtinu se učím pouze ve škole a čtením mang, ve škole osmým rokem, mangy čtu asi tak tři - čtyři roky. Moje úroveň by se měla pohybovat kolem úrovně B2, tedy středně pokročilý (DOUFÁM - protože na téhle úrovni musím odmaturovat). Nikdy jsem nebyla v žádné anglicky mluvící zemi a s rodilými mluvčími jsem mluvila jen velmi pomálu. Ale budu se snažit. Nevím, jak pravidélně budu zveřejňovat, ty kapitoly jsou poměrně dlouhé a překládání namáhávé. Vaše připomínky a kritiky jsou vítány (do komentářů, prosím).

Anglická předloha: http://ytnb01.pressbooks.com/


Jméno knihy: Yokozawa Takafumi no Baai, Vol. 1
Autoři: Fujisaki Miyako a Nakamura Shungiku
Vydavatelství: Kadokawa Shoten
Datum vydání: 1. listopadu 2011
Copyright: Kadokawa Shoten, 2011

Porno Superstar

7. září 2013 v 15:05 | Mishiro Hara Yoruhi
Ne, opravdu tu nebudu psát o (real) pornu, žádné strachy, vážení. Porno Superstar je totiž titulek jedné mangy. Japonci totiž v poslední době dávají mangám i anime vše říkající názvy (např. Boku wa Imouto ni Koi wo Suru = Miluji svou mladší sestru nebo třeba Fetish), takže je člověku hned jasné, o co půjde.

Bez mučení přiznávám, že toto dílo jsem si vybrala právě na základě jeho jména^^



Ganbatte, minna-san

1. září 2013 v 19:12 | Mishiro Hara Yoruhi |  My diary
Dva měsíce prázdnin nemilostně rychle uběhly a my tu znova stojíme před začátkem nového školního roku. Vždycky je to stejné, ať už se to opakuje, kolikrát chce. A tak nám nezbývá než se s tím smířit a nějak se s tím poprat. Jako vždy vám přeji hodně úspěchů, ať vás učitelé moc nevytáčí, spolužáci neštvou a ve zdraví to přežijte, abyste si mohli příští prázdniny zase užít.

Těm, kteří jsou na tom letos stejně jako já, přeji hodně, hodně štěstí a pevné nervy. Vydejme ze sebe to nejlepší a nakopejme maturitě a přijímačkám zadek. Třeba se příští rok potkáme na stejné škole^^