na Blog.cz

Poučena z loňského roku jsem začala kolem animefestní stránky brousit už od února. Pomalu jsem procházela fórem, každý den chodila na Facebook kvůli novinkám, četla každý článek. Dřív, než jsem se nadála, byla spuštěna registrace a já mohu s hrdostí prohlásit, že jsem byla v té první dvoustovce, co se přihlásila hned první den. Následovalo domlouvání s Alee-chan, co a jak, aby ji rodiče pustili. Když je nakonec překecala, tak zjistila, že stejně nemůže jet, protože bude mít Němce. Tím pádem mi zase hrozilo, že pojedu na svůj druhý Animefest sama, ale to jsem nehodlala dopustit. Proto jsem ve fóru nepsala, že by se všichni nováčci (a ti stydlivější) mohli někde sejít. Na můj návrh tam nikdo nereagoval, nicméně mi někdo - přesněji řečeno Ishimaru - poslal email, že jede poprvé a že by bylo fajn, kdybychom mohli jít spolu. Tak jsem rozjela emailové dopisování s úplně neznámým klukem. Vědět tohle rodiče, tak mě asi zabijou.

Na letošní Animefest jsem se hrozně moc těšila. Vážně, tak moc, že lidi z mého okolí se vždycky zatvářili otráveně, jakmile jsem řekla slovo Animefest. Měli proč, z mých úst to za jeden zaznělo nejméně desetkrát :) Teprve dva dny před odjezdem sem se jakžtakž uklidnila. Nebylo kvůli tomu, že by mě nějak extrémně nadchl program (i když špatný samozřejmě nebyl). Prostě jsem se těšila, až si zase oddechnu od každodenního stresu. A taky až dostanu tipy na nová anime a seznámím se s novými lidmi.

Letos jsem se na coslpay úplně vykašlala. Předně jsem nevěděla, za co bych tak mohla jít, a navíc nevím, kdy a jak bych si ho ušila. No a koupit si ho... Příští rok bych ráda šla v cosplayi, ale chce to pečlivě vybrat. Nejlíp někoho, kdo má delší černé vlasy (abych se nemusela péct v paruce), brýle (nemám čočky), je oblečen spíš lehce, ale součástí by byl i plášť. A hlavně ne černou barvu. Ehm, znáte někoho takového? :D

Jinak letošní cosplaye se mi líbily, viděla jsem několikrát Hetalii, pak samozřejmě i Bleach a Naruta, taky taky Kuroshitsuji (mám dojem, že jsem potkala dva Grelly, dva Ciely, pak Undyho, Knoxe i Sebbyho, Lizzy, Pluta...) a další. Loňské se mi asi zamlouvaly víc, ale to jsem se po nich taky víc dívala. Letos jsem absolutně neměla náladu na focení, takže i na cosplaye jsem se dívala jen letmo. Ale! Našla jsem rozhodně nejlepší cosplay, ten jsem si i vyfotila :)

Měla jsem totiž štěstí. Cosplayer se zná s Terikami, se kterou jsem se poflakovala půlku soboty (o tom později). Hrozně jsem ho litovala, že celý tři běhá v botech na podpatku. Vystoupil i na přednášce Crossdressing.

Párkrát jsem narazila i na Pedobeara, který tam byl prý dokonce dvakrát, ale nestihla jsem se s ním vyfotit. Snad příště.

Taky jsem potkala pár úžasných lolitek. Vážně je obdivuju, já bych tohle všechno na sobě nosit nemohla (hlavně ta růžová! ale na druhou stranu, ještě existují gothic lolity, to by šlo).

Letošní program se mi zdál celkem dobrý. Kupodivu se mi moc věcí nekřížilo, takže jsem plánovala jít na co nejvíc věcí, nezaspat, nechodit pozdě atd. To jsem ovšem netušila, když nejdete sami, tak prostě všechno podle plánu nejde.

Tady vidíte můj program. Fajfkou je zatrženo to, na co jsem plánovala. Úplně se mi křížilo použe Kimono a Animekvíz v sobotu. Červenou tečkou je označeno to, co jsem nestihla, modrou, co jsem stihla.

V pátek jsem ze Znojma odjela busem v 15:13 po tom, co jsem strávila naprosto zbytečný den ve škole. V pátek se totiž u náz ve Znojmě konal Majáles, takže nás do školy přišlo dvanáct - tři kluci, devět holek. První dvě hodiny jsme proflákali, pak následovala dvouhodinovka tělocviku. Tam jsme šly (nás holek zůstalo asi pět, šest, kluci hráli florbal ve třech) se kouknout do města. Když jsme se znovu sešli na laborky, zjistili jsme, že náš počet se zredukoval na šest lidí. Pak jsme si dvě hodiny pouštěli Byl jednou jeden vynálezce (např. Leonarda da Vinciho, ale nejdůležitější tam samozřejmě nebylo). Tomu říkám sice pohodový, ale naprosto zbytečný den ve škole. Na mě čekalo ještě doučování jednoho kluka, ale ani jeden jsme se nesoustředili - já si lakovala nehty a přemýšlela, co všechno si na Afestu koupím, jeho pozornost odváděli spolužáci, co trousili blbé poznámky. Spočítali jsme dva příklady, já vyfásla peníze a letěla na bus. Hodinku jsem pak poslouchala anime soundtracky, abych se dostala do nálady.

Když jsem přijela do Brna, namířila jsem si to k Vaňkovce, kde jsem se měla setkat se svým devatenáctiletým doprovodem Ishimarem, neboli Ishi-kun. Když dlouho nepřicházel (mám podezžení, že jenom mně se to zdálo dlouho), tak jsem se odebrala dovnitř, konkrétně do knihkupectví, kde jsem půl hodiny vzdychala nad mangami. (Mimochodem jsem zjistila, že jako komiks vyšel Maximum Ride. Ráda bych si to někdy přečetla.) Potom jsem chtěla jít do Bakaly, ale nějak jsem tam bloudila, nemohla jsem si vzpomenout, ze které strany jsem přišla. Při nervózním pohledu na mobil, jestli to stihnu, jsem zjistila, že mám dva nepřijaté hovory od Ishi-kuna. Napsala jsem mu SMS, kde mě najde, a tím si ušetřila hodinové nedobrovolné procházení se po městě. Ishi-kun je totiž Brňák a věděl, kudy kam. Cestou jsme spolu kecali. Nedalo by se říct, že by vázla řeč, ale úplně dokonale jsme si taky nesedli. Největší nadšení jsem projevila, když jsme se později hrbili nad plackami ve Scale (kam jsem se odebrali po úspěšné registraci v Bakale) a já nad plackou Junjou vykřikla: "Jé, moje oblíbené anime." a hrábla po ní. A on na to: "Hm, není špatné." nebo něco v tom stylu. To byste měli vidět ty obrovské tenisáky, které na něho upíraly naprosto nevěřícný pohled. Já mu říkala, že jsem yaoistka! Okamžitě jsem ho zahltila obrovským množstvím dotazů, ale jediné, co jsem z něho vytáhla, byla informace, že se na to musel kouknout kvůli prohrané sázce. Hm, ale moc radostně se netvářil, když jsem mu řekla, že původní manga je yaoi :)

Po nákupu ve Scale jsme se odebrali zpět do Bakaly, abychom zhlédli Nurarihjonova vnuka, zkrácené Zahájení a Broken Blade. Co se týče Nurarihyon no Mago, tak jsem nejdřív váhala, jestli mám jít nebo ne, ale Ishi-kun mě nakonec přesvědčil. A dalo by se říct, že jsem nelitovala. Tohle anime vypadá zajímavě, je tam pár postav, které jsem si oblíbila už po dvou epizodách (Yuki Onna, Gyuuki, Zen, pak je tam jeden moc hezký maník s ... oddělenou hlavou?). Zařadím si to na listinu Anime s bishiky a někdy se na to kouknu (protože jsem si jistá, že tam těch bishiků bude víc!).

Na Zahájení nám promítli soutěžní AMV, díkyž tomu se mi uvolnila hodinka v sobotu ráno. Musím říct, že loňská AMV se mi líbila víc. Z těch letošních mě zaujala trojka a dvanáctka (později sem hodím linky, až se uveřejní na animefestní stránce).

Líbilo se mi i anime Broken Blade, kde jsem okamžitě propadla Zessovi (já za to nemůžu! mně se prostě takovýdle týpci líbí!). Trochu mi to připomnělo Full Metal Panic! těmi roboty (jak jim to nadávají? Golemové?). Myslela jsem si, že to bude jeden film, a proto jsem po skončení byla krapet rozčarovaná, když se tam nic nevyřešilo. Trochu jsem se vyděsila, že to je série, kde jedna epizoda trvá padesát minut, ale teď jsem našla, že je to několik filmů. I na to se musím někdy kouknout.

Jak můžete vidět, tak jsem měla v plánu stihnout Dobročinnou akci, ale nějak se to protáhlo a já se do Scaly dostala už po skončení. Odjela jsem tedy do domu, kde jsem měla přespat u známých. Tam jsem si barevně vymaloval program, abych měla přehled kam jít a sledoval, jak přede mnou vzniká kostým nějaké kapitánky z Bleach. Nejstarší dcera pána domu měla totiž jít druhý den se mnou. Původně měla jít už v pátek, ale zatrhli jí to kbůli špatným známkám. Spát jsme šly o půlnoci, kdy jsem si ještě chvíli četla FestZin.

Druhý den jsme vstali o sedmé a v osm už jsme seděli na 07 Ghost. Vlastně jsme přišli trochu pozdě, ale to vůbec nevadilo, protože film začal se spožděním. Lidi, až se budete chtít kouknout na něco s nadprůměrným výskytem bishiků a s malým počtem nedůležitých ženských, tak si pusťte 07 Ghost. Fakt jsem se divila, že se mi nespustil nosebleed, protože to byl jeden bishounen vedle druhého. Hlavní hrdina, jeho nejlepší kámoš (tady už zapracovalo moje temnější já), jejich nepřítel (ten bělovlasý), tři kněží,... Fakt. Na tohle anime se chci kouknout co nejdřív. Titulky už k tomu jsou, dokonce na prvních deset epizod (celkem 25) i hardsub,takže jen co se dodívám na Princess Princess... Nechtějte vědět, kolik párů se mi vytvořilo v hlavě během těch dvou epizod, co jsem viděla. Hm, jak se na to tak dívám,... Princess Princess by mohlo počkat, že?

Po 07 Ghost jsem šla do Continentalu na přednášku Drobné zvrhlosti. Řeknu vám, kdybych nešla za nějakými otaku v cosplayích, tak zabloudím. Přímo před Continentalem to bylo rozkopané, takže můj jediný záchytný bod - totiž nápis Continental - nebyl vidět. Nicméně jsem tam šťastně dorazila a u ÁyaBokkaku jsem hned koupila dva objednané náramky pro Alee-chan. Omrkla jsem i další její výrobky a dost jsem litovala, že nemůžu nosit náušnice. Když jsem viděla, že přednáška ještě nezačala, tak jsem se šla kouknout i ke stánku Porcellain Doll. Tam jsem si vzala jedny úplně úžasné panda náušnice (poslouží jako skvělý dárek), mlsně se koukla na obojky (chtěla jsem se tam později vrátit, kdyby mi zbyly peníze - nezbyly) a koupila si placku Agresivní uke (to jsem já :). Chtěla jsem i "I love yaoi", ale ty jim už došly. A to si vemte, že byl teprve druhý den, devět hodin. Taky jsem přemýšlela o "Majetnický a žárlivý seme", ale bála jsem, aby se pak někdo takový u mě nepřihlásil. S nákupem jsem si sedla do přednáškového sálu, abych se po deseti minutách dozvěděla, že přednášející ze zdravotních důvodů nedorazí, a proto nám místo toho pustí soutěžní AMV.

Protože jsem je už viděla, tak jsem se vrátila k nákupům a v deset jsem si šla sednou do salónku, abych se zúčastnila přednášky Hanafuda, konkrétně tedy o Koi-Koi. Co se týče nových informací o hanafudě, tak moc jich nebylo, za to jsem ale dávala pozor u koi-koi. Tuhle hru jsem se chtěla naučit od té doby, co jsem viděla Summer Wars - tedy od minulého Animefestu. Koi-koi jsme si tam dokonce mohli i zahrát, každý pár dostal jeden balíček. (Ehm, kdyby někdo nevěděl, tak na těch dvou posledních odkazovaných fotkách jsem já. Byla jsem tak soustředěná na hru, že jsem vůbec nevěděla, že mě někdo fotí. Mimochodem, prohrávala jsem. Teprve někdy v posledním šestém kole se na mě usmálo štěstí a já toho otaku-spoluhráče naprosto rozdrtila - měla jsem totiž nejdřív Sankou, Shikou i Gokou + pláně a u všeho předtím jsem zahlásila koi-koi. Takže jsem skončila s nějakými 36 body.) Rovnou jsem jednu Hanafudu koupila pro kámošky, abychom si mohli zahrát v šesti (Hanafuda je v mé třídě docela oblíbená - už ji umí třetina mé třídy).

Na Hanafudě jsem se potkala s Terikami, které mě tam vyhledala po předchozí úmluvě. Spolu s druhým hráčem jsme ji naučili hrát Koi-koi, a když k nám přibyl další člověk, tak jsme se rozdělili na dva páry a já si zahrála s Terikami. Nehrály jsme si všechny hry, ale skvěle jsme při tom pokecaly. Pak jsme se přesunuly do Scaly, protože jsem chtěla zhlédnout Křest nové mangy (jedná se o shoujo mangu Polibek katany), ale když jsme tam dorazily, tak jsem zjistila, že tam probíhá Soutěž kostýmů. A protože podle programů měla být Křest až potom, vyšla jsem proto ven a u Zoner stánku jsem si koupila Kategorie: Stvůry 4 a Labyrint. Obě mangy jsem prolítla, Labyrint slibuje velmi zajímavé čtení a to nejsem fanynkou Temného metra. Nicméně, když jsem se zeptala, kdy bude ten Křest (protože se mi zdálo, že Cosplay soutěž přetahuje), tak se mi dostalo překvapivé odpovědi, že Křest už proběhl. Nevím, jestli byla změna v programu nebo co, každopádně jsem o Křest přišla. Zase. Ani loni jsem ho nestihla.

Poté jsme si s Terikami stouply k východu, protože já jsem potřebovala najít Ishi-kuna a ona zase Shirou. Před náma se promenádovala spousta lidí a cosplayerů, ale ti hledaní se ne a ne objevit. Nakonec si nás našli oni. S Terikami jsme se předtím bavili o tom, že bychom rádi navštívili Maid café v Brně, které jsme si všimly díky inzerci ve FestZinu. Ishi-kun mi předtím o ní vyprávěl (bydlí blízko ní), tak jsme ho chtěly požádat, aby nám ukázal cestu. On a Shiroa se rozhodli, že půjdou s námi. Po veselé příhodě s jízdenkou (že, Terikami :) jsme se tam úspěšně dostali, i když jsme musely s Teri přiznat, že nebýt našich brněnských průvodců, tak bychom tam netrefily. Taky jsme teprve na místě zjistili, že jsme měli společnost v podobě dalších tří otaku.

V Maid café nás přivítala maidka tradičním stylem. Upřímně, reagovali jsme dost rozpačitě, protože kolik z nás má doma krásnou maidku, která ho vítá hlubokými úklonami a jemným hláskem mu říká "Irashaimasen"? Pak jsme se zase nemohli rozhodnout, kam si sednem, protože se naše skupinka rozrostla na sedm lidí. Nakonec jsme srazili dva stoly a sedli si všichni hezky pohromadě. Po chvilce nám maidka donesla všem sklenici vody a menu. My holky jsme si daly jahodový dortík, kluci po různu. Jiná maidka donesla oshibori, ručník, který je nahřátý a slouží k tomu, abychom si očistili ruce před jídlem. To jsem si ovšem přečetla až po Afestu, takže v Maid café jsme je nepoužili. Zatímco jsme čekali na náš pokrm, tak jsme si prohlíželi interiér a upíjeli vodu, která nám byla neustále dolévána. Vnitřek byl vymalován v různých odstínech růžové, na zdech visely plakáty, v jednom koutku stálo přístroje na karaoke a DDR. Kromě stolků s židlemi tam byly i malé gauče, paravan a pultík, za kterým pracovaly maidky. Do oka mi padlo to karaoke a já naznala, že by mohla být sranda. Zatímco jsem překecávala Terikami, aby si šla zapívat se mnou, tak k našemu stolu přišla maidka a sama nám to nabídla. Ukázalo se, že vyhledávání je podle jmen písniček, co byl problém, protože jména japonských písní se docela blbě pamatují. Zkusily jsme z něco z Gravi, ale nic nám to nevyjelo, tak jsme začali prohledávat databázy, která byla seřazená podle interpretů. Těch tam bylo přehršel, ale pak jsme s Teri narazily na další problém: písniček, které bychom znaly obě, moc nebylo. Co se týče anime, tak jsme tam našli Naruta, Inuyashu, Clannad a pád dalších, ale to jsem buď neznala já nebo Teri, případně obě. Tak jsme zpívaly na pár normálních (třeba ABBU), až jsme konečně narazily na něco, co nás potěšilo, ale naše mužské společníky moc ne (nevím proč) - Sakura Kiss (opening z Ouranu). To jsme viděly obě, jenom já jsem to neměla moc naposlouchané, ale stejně jsme si to daly. Příšerně vysoko. Hledala jsem i Little Wing (tu písničku, kterou Haruhi zpívala na playback), ale nebyla tam. Zazpívala jsem si i jednu písničku z Naruta Shippuuden, kterou se mnou zazpívala Shiroa. Nakonec k nám přišla maidka, že by si to chtěli zkusit i ostatní zákazníci (mám dojem, že jsme tam zpívaly nějak půl hodiny). Uvolnily jsme jim místo a já si šla sníst svůj kousek dortíku, který už na mě čekal. Byl moc dobrý. Zaplatili jsme a na rozloučenu jsme dostali koláčky štěstí - kousek sladkého těsta, uvnitř kterého je zapečen papír s nějakým moudrem. Naneštěstí si už nepamatuju, co bylo v tom mém, papírek se mi podařilo ztratit. Před kavárnou jsme udělali hromadnou fotku (jediná fotka, na které jsem a vím o tom). Moc se mi tam líbilo, ráda bych tam příští rok zašla znovu.

Odspěchali jsme na šalinu a tam jsme zjišťovali, co všechno jsme díky našemu malému výletu (který samozřejmě trval dýl, než jsme předpokládali) nestihli. Ishi-kun cosplay divadlo, Terikami Utadu Hikaru a já Lolita blok - workshop. Vlastně jsme do Continentalu přišly na asi tak posledních deset minut. Bohužel jsem promeškala i vyrábění waraji sandálí, to mě opravdu mrzelo a doufám, že to stihnu další rok (pokud to tam bude znova). Naše společnost se mezitím rozpadla. Já jsem chtěla jít na Kimona, ale nějak se mi povedlo prošvihnout začátek, a když jsem tam přišla, tak už nebyla místa k sezení (vpředu - jinak to nemělo smysl). Terikami zatím zkoušela shakuhachi u Áyina stánku. Pak jsme se sbalily a šly do Koishi shopu - Teri pro daifuku, já pro origami papíry. Já nakonec nic nepořídila, doufala jsem totiž, že tam budou mít i jednobarevné, ale měli jen washi. Teri si tam koupila mražené daifuku se sakurovým listem a pak jsme si tam prohlížely japonský módní časopis a obhlížely tam jednoho hezkého kluka :)

S mraženým daifuku a bohužel bez kontaktu na toho bishika jsme se vydaly zpět, abychom stihly přednášku o Crossdressingu. Zastavily jsme se ještě v Bakale a zatímco se Terikami převlékala do svého coslpaye Shuichiho, já okouzleně sledovala tanečníky DDR. Zrovna tam "tančili" střední level a to bylo vážně něco - všichni se pohybovali úplně sychronizovaně. Na jednu písničku tam používali i ruce a já jen nechápavě kroutila hlavou. Nedávám si ani začátečníky.

Crossdressing se docela vyvedl. Přednášela Lusi, která si pro svoje přednášky dělá předem výzkumy na internetu a letos to bylo nejinak. I já jsem vyplňovala dotazník, tak jsem byla zvědavá na výsledky. Přednáška byla zábavná, i když se tam vyskytl technické problémy s videi (nejvíc mě mrzelo to z lékařské prohlídky v OHSHC, to je vážně naprosto nezapomenutelná scéna). Na konci pozvala všechny crossdressingové účastníky přednášky na pódium. Většinou samozřejmě crossdressovaly holky, ale byli tam i kluci, mezi nima i ten mnou zmiňovaný.

Už se těším na její další přednášku. Jsem zvědavá, o čem bude.

Úplně mi vypadlo z hlavy, že jsem chtěla jít na zbytek Nekketsu Koloseum - trochu mě to mrzí, protože takhle nevím, v čem ta soutěž spočívala. Místo toho jsme se chvilku poflakovaly a já jsem pak šla na přednášku Hetalia. No, měla jsem z ní trochu smíšený pocit. V prezentaci měly sice krásný obrázky, ale přednes nic moc. Sice to bylo trochu vtipné, ale někde (u Taylor?) jsem četla, že text byl zkopírovaný z hetaliovské wiki a taky asi působilo i to, že ani jedna z přednášejících není hetalistka.

Pak jsem šla do Scaly, abych se mohla kouknout na kousek Pestrobarevného. Tam vám byla hromada lidí! Hodně jich tam sedělo na schodech (což se nemá). Moc jsem toho neviděla, protože jsem ve 20:45 odspěchala na Slash, ale z toho mála jsem usoudila, že to je dobrý film a že se na to chci kouknout. Chci zjistit, co přesně je ten šedovlasý shota zač :)

Na Nagatinu přednášku jsem se snažila dostat s předstihem, protože jsem chtěla urvat co nejlepší flek. To jsem musela i tak, protože bych jinak vůbec nepřečetla prezentaci. Naštěstí jsem tam přišla, když probíhala ještě předchozí, tak jsem tam zůstala stát a koukala. Jakmile se začali sedící otaku zdvihat a odcházet, já tam vlítla jak fúrie a hnala se dopředu. Což jsem nebyla jediná, ale podařilo se mu urvat místo ve třetí řadě, takže jsem všechno perfektně viděla i slyšela.

Slash byla nejúžasnější a nejlepší přednáška Afestu. Smála jsem se tam tak moc, že jsem měla křeče v obličeji. Prostě skvělé. Musím říct, že Nagat je opravdu osobnost. Skvěle jsem bavila a o to víc, že jsem seděla vedle jednoho pána, a bylo opravdu vtipné sledovat jeho výraz (nejvíc jsem ho litovala, když se pouštělo "Football is full of slash"). Ale nebyl to jediný muž v místnosti. K mému překvapení se tam mužských otaku vyskytovalo víc a vypadalo to, že i oni se baví. Nějaká dobrá duše to natočila, takže se můžete kouknou i vy: Slash 01, Slash 02. Jak vidíte, Nagat se podařilo přetáhnout skoro o půl hodinu. Ale řekla bych, že to nikomu moc nevadilo.

Víte, já měla neuvěřitelné štěstí. Původně jsem měla odejít o půl desáté, tak jsem ve dvacet pět vypálila. Venku jsem si všimla, že mi otec čtyřikrát volal, a když jsem mu zavolala zpátky, tak mi řekl, že ta holka, se kterou jsem měla jít domů, už se musela vrátit. A mně dovolil, abych tam byla do konce. To jsem mu ovšem řekla, že to bude končit v deset. Končili jsme o půl jedenácté a otec mi mezitím stačil čtyřikrát zavolat. Nakonec jsem se dostala do domu až o půl dvanácté a tam na mě čekalo šeredné překvapení - rodiče (a bratr). Naštěstí jsem z toho vyvázla se zdravou kůží.

Poslední den jsem se rozhodla zahájit Sépijkou v osm. Chtěla jsem tam být pro jednou na čas, ale ta druhá holka zaspala, takže jsem tam přisupěla až ve čtvrt. Ale to nevadilo, protože se film opozdil. Sépijka je vtipná záležitost, vhodná pro léto.

Po Sépijce jsem se vyřítila na Dívku, která proskočila časem. Naštěstí jsem zmeškala jen začátek, ale stejně mi chvilku trvalo, než jsem pochopila, oč tam jde a vlastně si doteď nejsem jistá, jestli jsem to pochopila správně. Proto se na to chci kouknout znovu. Naštěstí tenhle film byl zrovna fansub, takže se na to budu moct kouknout s českými titulkami. Ale rozhodně to byl jedno z těch zajímavých děl. Tolik jako Summer Wars se mi to nelíbilo, ale přirovnala bych to asi k loňskému Eden of East.

Po Dívce jsem rovnou zůstala v sále, i když jsem původně zamýšlela jít na Evropský šerm. Počkala jsem si, dokud nezačala poslední přednáška Animefestu 2011 - Procházka světem mangy pro dívky. Nebyla to špatná přednáška, sice ne tak vtipná jako třeba Crossdressing (se Slashem nemůžu porovnávat vůbec nic, nejsem nestranná :), ale dozvěděla jsem se tam nové skutečnosti. A když tam zmiňovala shounen ai, tak tam vyskočil jeden obrázek a já se zaradovala: Junjou Romantica! Ale nebylo to Junjou, nýbrž Sekaiichi Hatsukoi. To je tak podobné JR, až se tomu nechce věřit. Chápu, že je to od stejné manga-ky, ale přece i když normálně čtete víc děl od jedné manga-ky, tak se vám ta díla nepletou. Ohromující podoba.

Pak jsem se vrátila do Bakaly, kde jsem se chtěla kouknout aspoň na kousek 5cm za sekundu, ale tam jsem zjistila, že místo toho dávají Hetalii, poněvadž předchozí večer měli nějaké problémy s titulky. Takže jsem nakonec viděla i kousek z Hetalia: Paint it, White!. Taky zajímavý film. (Mimochodem, co se týče 5cm za sekundu - scany z ní díky vítěznému AMV z minulého roku poznám opravdu bez problému.)

Rovnou jsem tam zůstala na Princeznu Medúzu, čímž jsem opět prodloužila svůj seznam anime, na které se chci kouknout. Myslím, že až do maturity mi nehrozí, že bych uvázla na mrtvém bodě a nevděla, na co se koukat. Princezna Medúza aneb Kuragehime se mi zatím jeví jako opravdu vtipné anime. A já chcu vědět, jak to nakonec s tou hlavní hrdinkou dopadne (z nějakého důvodu s ní sympatizuju).

Pak už jsem se trochu smutně vydala zpět do Scaly na Ukončení. Tam proběhla krátká rekapitulace, pár faktů (přes 1600 návštěvníků!) a taky dotazů, z nichž jsme se taky něco dověděli. A pak už jenom rozloučení a pozvání na další Animefest. Byla jsem smutná, že Afest už končí. Letos jsem se (díky mým společníkům) pobavila ještě víc než loni, zvětšila svojí sbírku placek i pohlednic, koupila další dvě mangy, dozvěděla se tunu nových informací a hlavně se hodně nasmála. Už se těším na příští rok.

P.S. Pokud má někdo zájem přečíst si moje další kecy, tak se pokusím přes víkend zpracovat článek, ve kterém najdete všechny důležité linky ohledně Afestu 2011 a možná i nějaké mé osobní zážitky (a pár rad ohledně karaoke).