Leden 2009

Boys

31. ledna 2009 v 21:31 | Mishiro Hara |  Galerie


Grip

31. ledna 2009 v 20:51 | Mishiro Hara |  Písničky z anime

Zámek v oblacích

30. ledna 2009 v 21:25 | Mishiro Hara |  Zámek v Oblacích
Možná tento film znáte pod názvem Howl's Moving Castle či Hauru no Ugoku Shiro. Možná jste viděli na Netu obrázek Howla nebo Sofie - to jsou hlavní postavy - a nebo ještě lepší - viděli jste je oba. To je fuk. Důležité je,že tento film má přívlastek kreslený a je od Hayao Miyazaki. To znamená - ANIME!!!

http://mrpierc.jecool.net/wp-content/uploads/howlsmovingcastle.jpg

Varování:
Nečtěte,pokud se chystáte na to kouknout!

Zámek v oblacích je japonská animovaná fantasy o hodné dívce, kterou čarodějnice proměnila ve stařenu, ale která našla štěstí v náruči mladého mocného kouzelníka.

Příběh se odehrává v království s četnými steampunkovými rysy (parostroje, vznášedla, vzducholodě, viktoriánské oblečení z 19. století). Hlavní postava se jmenuje Sofie. Je to mladá kloboučnice, má krásnou a oblíbenou sestru Lettie a matku tak trochu do větru, otec už je mrtev. Království se připravuje na válku, ve které mu mají pomoct i kouzelníci.

Vlastní příběh nastává, když Sofie náhodou potká v uličkách podivného mladého muže, který jí pomůže zbavit se dotěrných vojáků, ale sám je také pronásledován jakýmsi černými bubáky. Určitě je to kouzelník, protože se s ním Sofie mohla projít i nad městem, ve vzduchu. Hned ten samý večer navštíví Sofii v jejím skromném bytečku u dílny velká tlustá dáma v černých šatech a klobouku: Čarodějnice z Pustin. Ta se chce setkat s kouzelníkem Howlem a po Sofii mu pošle vzkaz. Zároveň promění nebohou Sofii v šedovlasou, nahrblou a do šířky rozjetou babku s velkým nosem a také způsobí, že Sofie nemůže o svém začarování nikomu říct.

Sofie ráno pochopí, že takhle se nemůže ve městě a v dílně ukázat, a tak si sbalí jídlo do uzlíku a vyrazí pryč jako stará babka. Dostane se až za město, kde potká chodící zámek: do výšky strmící slepenec parostroje a obytných přístavků, který se pohybuje krajinou po vlastních železných nohách (něco jako chalupa na kuřích nožkách, ale musela by ta chalupa být tak trochu jako rozstřílená válečná loď z doby železodřevěné :) ). V chodícím zámku žije malý chlapec Michael a v krbu strašidlo jménem Kalcifer, který udržuje nejen oheň, ale pohání i celý zámek a stráží jeho bezpečnost před jinými strašidly.

Babka Sofie se chvilku seznamuje s podivným vzhledem interiéru a chováním Michaela, ale posléze se rychle etabluje jako nová hospodyně. Nakonec se na scéně objeví k smrti unavený pán zámku: kdo jiný než mladý kouzelník Howl, kterého už přece Sofie jednou potkala. Howl po nocích brání válce, která brzy vypukne. Zároveň se zámek pomocí přepínače u jediných vchodových dveří bleskurychle dostává do různých měst (dveře se otevřou při přepnutí do jiné ulice jiného města), i když zámek zvnějšku vypadá jako ten dům, v němž zrovna je. Michael prodává obyvatelům různá kouzla. Howl má několik dalších jmen: Jenkins, Pendragon...

Další děj je poháněn zápletkou týkající se dvou čarodějnic: madam Salimanová je královou čarodějkou a touží po Howlovi. Stejně tak po něm pase již zmíněná Čarodějnice z Pustin. Sofie musí ve své babské podobě Howlovi notně pomoct nejen od těchto dvou čarodějek, ale hlavně před tím, aby se sám nezničil v boji proti válečným vzducholodím. Závěr je romanticky dojemný a objasní se v něm také Howlova tajemná "smlouva" s Kalciferem.

Zámek v oblacích, to je především kouzelné kreslené vizuálno a vtipný příběh, plný jemného humoru (Sofie jako babka) stejně jako temných motivů (válka, marný boj) a - když uvážíme význam jména Sofie a všechny proměny, jimiž hlavní postava prochází - hlubokého alegorického významu. Trochu mi nesedlo to rychlé vyřešení války, ale rozuzlení dějové linie sledující Sofii, Howla a jejich přátele a pomocníky je milé.


Flower

30. ledna 2009 v 21:09 | Mishiro Hara |  Galerie


7.design - Magic Night

30. ledna 2009 v 12:22 | Mishiro Hara |  Design

Natsuhiboshi

30. ledna 2009 v 10:41 | Mishiro Hara |  Písničky z anime


Singer

29. ledna 2009 v 21:28 | Mishiro Hara |  Galerie


Mama Mia! Písničky

29. ledna 2009 v 20:52 | Mishiro Hara |  Music
http://trailertrash.biz/Images/Mamma%20Mia!.jpg



Anime Girls 04

28. ledna 2009 v 14:17 | Mishiro Hara |  Galerie


Kličkovaná

28. ledna 2009 v 14:02 | Mishiro Hara |  Zmetky
Další skvělá věcička poslaná emailem, tentokrát od kámoše. Píše,že pokud vydržíte 18 vteřin, tak jste dobří - Kličkovaná. Já vydržela 3 něco a pak jsem ztratila nervy.

Test

28. ledna 2009 v 13:57 | Mishiro Hara |  Quizy
Kámoška mi poslala jeden test. Myslím, že to celkem sedí. No, posuďte sami - TEST


Oblouk smrti

27. ledna 2009 v 15:10 | Veronika |  Fanfiction


Angel

27. ledna 2009 v 15:04 | Mishiro Hara |  Galerie


Most přes minulost

26. ledna 2009 v 16:25 | Mishiro Hara |  Music
Nádherná píseň od Lucie Bílé




Loveless

23. ledna 2009 v 21:10 | Mishiro Hara |  Obrázky Loveless



Shinobi

23. ledna 2009 v 16:39 | Mishiro Hara |  Galerie



Kočičí uši - část druhá

23. ledna 2009 v 16:27 | Mishiro Hara |  Kočičí uši - část druhá
Varování: shounen ai = láska mezi dvěma muži

Kočičí uši 02

"Čekáš dlouho?" otáže se udýchaný Ritsuka u brány Soubiho.
"Nečekám." S vážným výrazem mu odpoví Soubi. Ritsuka se usměje. Lže jako vždy, ale jemu to nevadí.
"Ritsuko, Soubi! Ahoj" volá a běží k němu jeho krásná kamarádka Yuiko. "Jdete někam? Mohu se přidat? Ritsuka je zlý, že Yuiko utekl. Soubi, dlouho jsi tady nebyl a Yayoi-san nás zve k sobě na menší párty. Nechceš přijít taky, Soubi? Ritsuka, nemáš brzy narozeniny?" Zaplaví je otázkami. Ritsuka i Soubi rezignovaně poslouchají, až domluví.

"Je mi líto, Yuiko, ale dnes ne. Někdy jindy a jasně, narozeniny mám. Bude mi patnáct." Poočku se podívá na Soubiho. Ten něco říká Yayoi, který se k nim přibelhal. Yaoyi se obdivně dívá na Yuiko. Jak moc mě vnímá? zajímá Soubiho, ale i on má jen oči pro Ritsuku. Jsme dva stejní blázni. Já i Yaoyi. Oba .. ne, já mám větší štěstí než Yaoyi, který miluje Yuiko už snad od školky.
"Tak my jdeme s Yaoyim a vy dva se mějte hezky!" zakončila vysoká Yuiko. Popadne Yaoyiho za ruku a táhne ho pryč. Ritsuka se Soubim se dívají, jak odcházejí a Yuiko něco hučí do Yaoyiho. Musí být šťastný, že dnes není s nimi.
"Tak jdeme na procházku. Miluji jaro, ty ne?" Soubi přikývne. Má rád jaro taky. Rozhodně víc než podzim, i když na podzim se poprvé setkal s Ritsukou. Jdou vedle sebe tiše. Oba přemýšlejí o svých věcech. Soubi pohlédne na Ritsuku. Bude mu patnáct. Když z ničeho nic přeruší Ritsuka jeho myšlenky.
"Chtěl bych být zas dítě."
"Ty jsi..." a uvědomí si, že to není tak docela pravda. Jenže, co mu na to má říct. Ucítí ve své ruce Ritsukovu. Sevře ji. Oba jdou vedle sebe a Soubi je šťastný. Mlčí a jen vnímají toho druhého. V dálce zahlednou dvě postavy a Soubi chce pustit ruku, ale Ritsuka ji více sevře. Soubi se podívá vedle sebe, když zničeho nic ztuhne a Ritsuka taky.
Pár.
Protivnicí.
Kde?
Ritsuka pustí ruku Soubiho a připraví se k boji. Stejně tak i Soubi. Kolikrát to už zažili a zažijí? Nikdo kolem nich není kromě těch dvou lidi, kteří beze spěchu k nim přichází. Už poznávají, že jsou to dvě holky. Pak si vzpomenou na Zera a další. Nic neznamená to, že jsou to dvě holky.
"Ini...." Soubi zvedne ruku a chce nastavit podmínky k boji.
"Počkejte!" vykřikne jedna z nich. Ritsuka kývne a řekne: "Počkej, ale buď připravený." Soubi ztuhne a nic neříká.
"Ahoj, jsme Lightless a nechceme boj." Ritsuka vytřeští obličej, kdežto Soubi je pochmurně pozoruje. Odkdy nějaký pár nechce bojovat? Se táže sám sebe Ritsuka. Oba jsou překvapení. Ritsuka chce už říct Bezejmenní, ale pak kapituluje.
"Loveless." Zahučí Ritsuka. Soubi spustí ruku dolu a podívá se na Ritsuku. "Můžeme vědět proč nechcete bojovat?" Je to dost zvláštní.
"No ne, podívej se, Sakura. To je ten nejznámější pár. Soubi Agatsuma a Ritsuka Aoyagi. Takové štěstí. Věděli jsme, že jste tady někde ve městě, ale že se s Vámi setkáme, to nás nenapadlo ani v těch nejdivočejších snech." Blondýnka, která se zářivě usmívá, šťouchne černovlásku. Ritsuka si je prohlédne. Obě dvě jsou jiné. Jedna černovlasá s modrýma očima, vysoká, štíhlá postava a druhá menší blondýnka. Modré oči, dlouhé rozcuchané vlasy. Štíhlá postava, možná trochu plnoštíhlá. Chytne tu druhou a usmívá se.
"A promiňte. Ještě jsem neodpověděla. Jsme tady na zdravotní dovolené" zachmuří se. "Ayako byla v souboji zraněna, a tak jsme ze školy vypadly na víkend." Černovláska se usměje. Má krásný úsměv.
"Omlouváme se. Já se jmenuji Ayako Tadashi a moje sestra se jmenuje Sakura Tadashi. Je tak výřečná, že někdy zapomíná, kým jsme." Sakura na Ayako vyplázne jazyk. "Měla bys ses chovat slušně." Otočí se k Soubimu a Ritsukovi. "Nechcete si zajít na zmrzlinu?" Otočí se k Ritsukovi. Takže ta černovlasá je Sacrifice a ta blondýna je Fighter. Už se chce otočit na Soubiho a zeptat se, jestli chce jít, a pak si vzpomene. Nemůže. Sacrifice rozhoduje za Fightera. Snad Soubimu to nebude vadit.
"Jistě. Půjdeme rádi. Mohu se zeptat, jak je ve škole?" Zjisti, že se neptá té černovlásky, která jde vedle Soubiho, ale drobné blondýnky, která se na něho zářivě culí. Yuiko je daleko hezčí, pomysli si.
"Ve škole? Hrůza. Nejraději už bych z ní byla pryč. Jen se tam bojuje a učí a bojuje. A jídlo se zhoršilo, ale sensei Ritsu je moc hodný..." to je mi novinka, si pomyslí Ritsuka. Otočí se za Soubim. Nepříjemně se zaškaredí, když zjistí, že ta černovláska je do něho zavěšená. Stejně je to zvláštní, že tak dvě sestry jsou odlišné. Otočí se ke své společnici a zadívá se na její ruku na svém kabátě. Soubi se dívá na tu ruku a má chuť okamžitě ji zničit, zašlapat do země, ale nedává nic najevo. Ayako ho pozorně pozoruje stejně jako Ritsuku. Má ještě uši, takže spolu nespí. Mělo by to vyjít.
"Už tam budeme a mohu se zeptat, vy dvě jste sestry? Nevypadáte na to." Ozve se Soubi z ničeho nic a zářivě se usměje na Ayako. V tu chílí se otočí Ritsuka k němu a zpozoruje jeho úsměv. Nikdy se na nikoho tak nesmál.
"Nevlastní sestry. Naši rodiče se vzali a my se staly párem." Soubi se zájmem zadívá na jejich uši. Obě je ještě mají. Neškodné.
"Tak teď tomu rozumím. Není to pro Vás lehké být sestrou Fightera, ne?" Otáže se zdvořile Soubi a skřípe zuby, když vidí jak mu ta protivná blondýna něco šeptá do ucha.
"Lehké? Divná otázka. Ne, myslím, že je to tak jak má být. A co vy Soubi? Mohu Vám tak říkat?" zaptá se zdvořile a docela nahlas, aby to slyšel i Ritsuka. Ritsuka se lehce zamračí.
"Je ti něco, Ritsuka?" Vesele žvatlá Sakura a nenápadně se podívá po sestře. Ta se věnuje Soubimu. Jsou oba tak dokonalí, pomysli si. Legendární dvojice. Dvojice, která nikdy neměla existovat.
"Kdepak, jen jsem si na něco vzpomněl do školy. Už jsme tady. Mají tu nejlepší sladkosti na světě." Ritsuka ukáže přes silnici na cukrárnu.
"To je skvělé!" vykřikne nadšeně a hned se tam hrne. Obsadí jeden stůl a poklepe na židli vedle sebe." Ritsuka, tady sedni si vedle mně." Ristuka si bezmocně sedne a dívá se, jak Ayako sedí vedle Soubiho. Něco mu tiše vykládá a Soubi se usmívá. Nenávidí ji.
"Přejete si?" vedle nich se zastaví slečna.
"Jistě, pro mě čaj a čokoládový dort a Soubi si něco vybe..."
"To snad ne? Ty ho necháváš si vybrat. Slyšela jsem, že se změnil." Ayako pohoršeně vykřikne. Ritsuka zaskřípe zubama.
"Občas zapomenu.. totéž!" Ví, že nemá rád ten dort, ale to jak se usmívá... a to si myslel, že dnes bude krásný den a zatím tady sedí s párem Lightless a povídají si snimi. A on se musí dívat jak se Soubi věnuje té... nenapadá ho vhodný výraz.
"No tak, řekni co si o tom myslíš?" Ritsuka se otočí k Sakuře.
"Aha, nádherné!" a doufá, že se trefil.
"Viď, že ano" a začne mu nadšeně vykládat o svém oblečení. Ayako sedí vedle Soubiho a nenápadně mu položí ruku na nohu. Soubi se odsune. Ritsuka je pozoruje a Soubi zas Ritsuku a sotva si všímá Ayako, která povídá o galerii ve městě. Nesnáším tu užvaněnou, upatlanou holku, Soubi se napije a sotva poslouchá Ayako. Nejraději by Ritsuku odtáhl od té blondýny, políbil a uplatnil svůj nárok na Ritsuku.
Vyjde to. Nagisa-sensei má pravdu, že mezi nimi něco je. Ale to je mezi každým párem, i mezi ní a její sestrou. Napije se čaje a zářivě se usměje. Nakloní se k Soubimu a něco mu šeptá. Ten se k ní otočí s údivem. Proč chce, aby s ní někam šel? Nerozumí tomu. Nechce se mu jít. Podívá se na Ritsuku, který je úplně v zajetí té blondýnky. Co když se mu líbí víc než on.., zavrtá v duchu hlavou. Ne, to není možné. Oni dva přece tvoří pár. Ayako ho vezme pod paži a někam ho vede. Musí to dokázat a pak tu legendární dvojici zničí. Jestliže to dokáží, stanou se nejznámějším párem.
Ristuka chce vyskočit a jít za Soubim, ale je zadržený.
"Neboj. Moje sestra mu neublíží." Sakura se k němu nakloní.
"Vím to!"Ritsuka vyhrkne uraženě. Ten podivný pár mu začíná jít na nervy. Jsou moc přátelští. Napije se čaje a Sakura se mrkne na hodinky.
"Nebo víš co, jdeme. Jde určitě jen tam kousek." Ukáže neurčitě. Nechají tady vše a už táhne Ritsuku za ruku. Správně odhadla, že je sice Sacrifice a měl by poroučet, ale ta otázka s dortem ji naznačila, že až to tak není horké, to poslouchání a rozkazování. Ne tak jako u nich. Ona splní každý rozkaz Ayako. Táhne ho za sebou a přesně ví kde. Už nějakou dobu pozorovaly ten pár a když viděli, že jdou k řece, tak začaly jednat.
"Ayako, kde jsi?" Sakura zvolá ani ne moc hlasitě. Popostrčí Ristuku a ten se rozhlédne. Zkamení, když vidí, jak se Soubi s Ayako líbají. Ristuka ztuhne, otočí se začne utíkat. On si myslel, že... běží a nevidí na cestu. Jeho Soubi líbá nějakou holku... ne, to tak bolí... běží a nevšímá si ničeho. Soubi zatím odsune Ayako a zmačkne ji ruku.
"Co to znamenalo?" řekne hněvivě.
"Jako co?" zeptá se drze Ayako. "Právě jsi mě políbil."
"Ne, ty jsi mně políbila a ty jsi ho sem dovedla" obviní Soubi Sakuru.
Ta pokrčí rameny: "Poslouchám výhradně Ayako. Ne jako ty." Soubi zmačkne ruku Ayako víc.
"Pusť to bolí."Ayaako řekne posměšně.
"Ty nevíš, co je bolest!" Soubi dostane ze sebe s úsměškem na rtech. Nejraději by se rozběhl za Ritsukou, ale musí se dovědět co to znamená. "Kdo je za tím!" přirazí ji ke zdi. Nedává svoje pocity znát, ale oči jsou studenější než krystalky ledu v zimní noci. Ayako se zasměje. Směje se a Sakura taky. Soubi ji pustí, když pochopí.
"Nagisa-sensei. Opět. A vy jste Zera!" Obě mlčí jak zařezané. Soubi se otočí a začne běžet za Ritsukou. Musí mu být hrozně a musí ho dostihnout.
"Za nim a než si to vysvětlí, porazíme je" rozkáže Ayako a směje se. Krutě. Sáhne si hlavu a sundá uši. Sakura taky. Její pohled zněžní, když se podívá na Sakuru. "Miluji tě, sestřičko." Ta ji pohladí a obě se rozeběhnou za Soubim. Ten zatím přemýšlí, kam mohl jít. Řeku zamítá. Domov taky. U něho v bytě nebude, tak kde, kde jen může být? Park? Ne a pak si vzpomene. Most. Tam se setkali znovu už jako pár. Navždy. Tam bude. Rozeběhne se.

"Je tam!" vydechne úlevou. Ritsuka stojí na mostě, tak jak, si myslel. Zvolní a jde k němu.

"To jsem rád, že..." odmlčí se. Ritsuka se k němu neotočí neudělá nic. Dotkne se ho.

"Už nikdy na mně nesáhej a vypadni. Nechci tě nikdy vidět!" Ritsuka se k němu otočí se slzama v očích. "Ty jsi, ty jsi ji..."
"A co má být a ne já, ale ona mě políbila!"vyštěkne Soubi, jak mu povolí nervy, že Ristuku našel. Bál se o něho. Ritsuka strne. Takže přece jen. "A k tobě se zas lísala ta malá a ty jsi to klidně přijímal."
"A co má být?" začne Ritsuka. "Je moc milá a hodná a výřečná a prostě skvělá, narozdíl od tebe." Stojí proti sobě. "A ta Ayake se k tobě tulila a ty taky a pak jsi ji políbil. Víš co, kašlu na tebe!" Prudce se od něho otočí a chce jít zpět. Soubi si ho přitáhne a Ritsuka sebou začne zmítata. "Nenávidím tě, Soubi! Nenáv..." zbytek zanikne v slzách.
"Počkej! To byla past!"Soubi se zklidní. "Přece víš, co vše zkoušejí, co když je to taky..."
"Ne, to ty jsi byl k ní, tak a nemáš mě rád." Vzlyká Ristuka a jeho tělo ochabne. Je to Soubi a jeho vůně.
"Ale, ale, tak my se hádáme? " Přeruší je hlas Ayako.
"Pole!" vykřikne Sakura a napřáhne ruku. Ritsukovi se zatmí před očima.
"Soubi, zašlápni je obě do země jako švába!" vyhrkne zlosti.
" S radosti! Jak pán rozkáže!" Usměje se klidně."Inicializuji pole!" Zničeho nic všechno zčerná a svět se změní. Jsou tu jen oni dva. Dva páry. Lightless a Loveless.
"Cha cha, tak on tě přece jen poslouchá" Posměšně povykuje Ayako, která stojí za sestrou. "Jste všem k smíchu, abyste věděli!"
"A vy dvě jste jen intrikánky a amatéři! Soubi, znič je, to je rozkaz!" Soubi se pomalu usměje. Rád je zničí. Způsobili hádku mezi nimi a to se jen tak neodpouští!
"Oheň, led definitivně!" Soubi klidně řekne slova kletby.
"Štít a řetězy!" Vykřikne Ayako. Sakura napřáhne ruku a vysloví slova. Oheň s ledem se odrazí neškodně od štítu.
"Ledové řetězy!" Sakura vysloví dvě slova. Zničeho nic se začnou vlnit řetězy a chtějí spoutat Soubiho.
"Soubi, nějak ti to trvá!" Ritsuka začne a podívá se na Soubiho.
"Hřeby, jehly bolest!" Soubi vykřikne svoji oblíbenou kletbu. Z nebe začnou pršet ostré předměty.
"Štít!" vykřikne Ayako, ale pozdě. Na rukou se ji objeví světelné řetězy. Nevšímá si jich. Začne se divoce smát a jehly smete z těla.
"Zapomněli jste, vy zelenáči, že jsme Zera. Necítíme bolest." Ayako si položí ruku v bok. "Sakuro, dodělej je." Soubi se usměje a otočí se k Ritsukovi. Sakura přikývne, když Soubi začne.
"Důvěra, láska, rovnost, útok definitivně. Chceme odejít." Soubi naznačí rukou, ale Sakura s Ayako si toho nevšímají. Ritsuka stojí vedle Soubiho. Poznává slova, která použil poprvé. Tehdy nechtěl bojovat.
"Nee, neznáte..."Ritsuka si povzdechne a sundá uši. Ayako se Sakurou vytřeští oči. Mýlili se. V jednom se mýlili. Oba ty slova znají. Dívají se na ty dva. Jsou párem.
"Sakuro, obrana, rychle!"
"Celkový štít!" Vydá rozkaz a kolem nich se utvoří jiskřivé pole.
"Nefunkční, rozbít. Rozbít! Rozbít! Nefunkční!Povolávám ptáky!" Dodá. Kolem nich zmodrá obloha a kolem se objeví ptáci a ohlušující křik.
Sakura zběsile křičí:"Štíty! Štíty!Štíty!" ale ty se lámou, jako by byly ze skla a za chvílí jsou obklopeni hejnem ptáků.
"Konec!" Soubi klidně řekne. Vyhráli, je konec boje. Rozhlédne se kolem sebe. Vše je, tak jak bylo. Okolní svět se vrátil do normální podoby a na zemi leží dvě lidská těla. Ritsuka ho obejme.
"Jsem osel. Žálil jsem. Bylo to strašné. Už nikdy...odpusť, ale když jsem viděl, jak ji tam..."
"Ne. Já to neměl dovolit a já ji nepolíbil. Měl jsem hned vědět, ale ... Bylo mi to nepříjemné, ale v první chvílí jsem nevěděl, co dělat. Když nejsi se mnou, jsem ztracený." Vezmou se za ruce a odcházejí. "Ritsuka, uši" napomene ho. "Zapomněl jsem." Vyndá z kapsy uši, podá mu je a Soubi je nasadí. Políbí ho do vlasů.

"Použil jsi stejný útok jako při našem prvním setkání. Proč?" Ritsuka k němu zvedne hlavu.

"Protože jsem chtěl být s tebou a otravovaly mě. Moc ho nepoužívám. Miluji tě." Ritsuka neodpoví. Miluje ho taky a už možná dlouho a nechtěl si to přiznat, ale když viděl je po cestě a pak, jak ho líbala... něco se v něm zlomilo. Už nechce být sám a nechce ho ztratit.
"Víš co, dnes si něco objednáme a..."
"Nemáš rád moje vaření?" Soubi řekne uraženě, ale směje se.
"Jasně, že nemám, Soubi. Proto chci, abys tak často vařil. A teď mi řekni, co chystáš na mé narozeniny! Pamatuj, jsem tvůj sacrifice!" Důrazně poručí Ritsuka. Soubi jde a přemýšlí, jak mu změnil život.
"Ne."
"Soubi!" Ritsuka ho zatahá za kabát.
"Jsi jak malé dítě." Musím ho trochu pozlobit, pomyslí si Soubi.
"Nejsem malé dítě" zaprská Ritsuka. "Soubi, co myslíš, kdo to zas byl?"
"Co já vím? Ale podle toho, že byly Zera, tak hádám na Nagisu-sensei. To by mě zajímalo, o co ji jde." Soubi se zamyslí.
"To tedy nevím. Opravdu nevím, ale tak co bude na narozeniny!" Dotírá na něho Ritsuka.
"Ne!"
"Ano!"
"Ne!"
"Nebuď kruťas, Soubi."
"Nebylo by to překvapení!" No počkej, pomyslí si Ritsuka
"A já jedno budu pro tebe mít." Začne Ristuka a dívá se po okolních domech. Za chvilku budou doma. Soubi se zastaví.
"Ritsuka nemusí... co je to?" Optá se zvědavě Soubi. Dárky nikdy žádné nedostal, až teprve první od Ritsuky.
"Víš, Soubi, právě jsem to zapomněl. Až mi to řekneš svoje, tak si vzpomenu... aaa, pusť mě, Soubi. Co jen řeknou sousedi!" Soubi vezme Ristuku do náruče a zatočí s ním. Směje se a je spokojený. Bude mít krásný dárek, i když to znamená si počkat.
"Nezajímají mě sousedi. Kromě tebe mě nikdo nezajímá. Už jsem ti to říkal a stejně se nikdo nestýká se s tvojí rodinou." Pustí ho na zem.
"Tak po tomhle, věř mi, budou" pochmurně řekne Ristuka. Uhladí si kabát.
"Ta černovláska byla moc hezká."
"Blondýnka taky." Oba mlčí. Soubi vytáhne klíč, který mu před léty daroval Ritsuka. Sevře ho. Tolik významů. "Jestli chceš, tak já ... můžeš si najít dívku, chodit s ní.." To mě zabije, pomyslí si, ale pokračuje dál. "Víš, nechci... au, za co to bylo?" Vytřeští oči, když mu přistane na hlavě taška Ritsuky. Poprvé ho Ritsuka praštil.
"Povídáš blbosti, Soubi. Škoda tašky!" Řekne lítostívě, když vidí, jak se rozbila o hlavu Soubiho. "Příště si pořidím nějakou cihlu. Sice se matka bude divně dívat... je ti něco?"
"Ty mě máš rád." Konstatuje Soubi klidně. Ritsuka zrudne jako rajče.
"Hmmm, jdu se najíst." Soubi jde za ním jak náměsíčný. Je opravdu idiot. Ritsuka žárlí a bouchnul ho. Sedí a přemýšlí, proč jídlo chutná tak divně.
"Jako vždy vynikající." Když dojí a podívá se na poloprázdné misky Soubiho. Ach jo. Někdy si říká, kdo z nich je dítě. Zvedne se a nechá ho tam samotného. Nebude mu přece říkat všechno. Zavře se do koupelny. Soubi ještě chvilku sedí a dívá se na stůl. Ta taška asi byla těžší, než by se zdálo. Určitě. Jinak by tady nekoukal do prázdna. Zvedne se a uklidí nádobí. Je škoda, že pozítří se matka Ritsuki vrací, ale stejně se budou vídat u něho doma. Když se vše vyřešilo, přizpůsobil svůj byt i požadavkům Ristuky. Jeho přítel Kio se díval strašně a pořád něco mlel o tom, že je perverzní. Soubi se jen usmál a dál pokračoval.
Vyjde schody a vidí, že už je po koupeli. Vzpomene si na včera a zesmutní. Tak rád se s ním koupe. Je jako vždy zahrabaný pod peřinama až po uši. Rychle se vykoupe a vezme na sebe pyžamo. Nenávidí je, ale takhle je aspoň nějaká ochrana, i když nefunkční, slabá a on někdy se nevyspí, ale je to cena za to, že ho může mít v náručí. Vklouzne a sevře... zarazí se a chce rozsvítit.
"Vadí ti to?" Ritsuka ze sebe dostane udýchaně. Soubi si pomyslí, že určitě se červená.
"Vadí." Ritsuka začne panikařit.
"Já, promiň. Myslel jsem víš, že.. no."
"Pokud je to jen kvůli těm dvěma, tak to nemusíš dělat a vadí mi jen to, že já jsem oblečený" poškádlí ho.
"Ne, já... včera víš, ale tak trochu jo" řekne nešťastně."Já se obleču."
"Ne." Soubi začne ho líbat a hladit jeho štíhlé nahé tělo."Sundáš mi to?" Ritsuka v slabém světle přikývne. Začne mu rozepínat drobné knoflíčky.
"Víš, že nevím, co vlastně mám dělat?" Ritsuka se zarazí. Soubi se nadechne, když ho..."Už vím, to bude nejjednoušší. Právě jsem tě pasoval na Senseie. Naučíš mě to. Je to rozkaz!" pro jistotu dodá. "Jestli řekneš NE, tak se..." Ritsuka s rukou na hrudi Soubiho přemýšlí.
"Ano." Ta ruka je tam příjemná. Moc příjemná, blaženě si pomyslí Soubi.
"Ano?"
"Jistě. Slyšel jsi dobře."
Ritsuka ho políbí. "Já jen, že většinou je to NE. Takže, co mám dělat? Nebo mám si něco půjčit, koupit... ne, to bych asi nezvládl. Budu muset se spolehnout na tvoje zkušenosti?" na posledním slově vyzní otazník. Soubi si ho přitáhne k sobě.
"Neboj, sensei má v tomhle ohromné zkušenosti a tento rozkaz vyplním rád. Tak moc rád" Dotkne se rty jeho těla.
"Aspoň jednou" zamumlá Ritsuka do rtů Soubiho. Ten se usměje.

* * *

"Vida, vida, tak nakonec zase prohrála. Měl bych ji ukonejšit" řekne Ritsu a zavře hlášení. Protáhne se a zvedne se od počítače. Jde chodbou do křídla, kde žije Nagisa-sensei. Zvláštním způsobem zaklepe.
"Dále, mizero!" zařve Nagisa. Ristu se ušklíbne a otevře dveře. Nagisa-sensei se dnes vystrojila, napadne ho, když uvidí červený korzet, černé punčochy, vysoké boty a masku přes obličej.
"Jen jsem ti přišel vyjádřit upřímnou soustrast nad tvým plánem" rozepíná si košili. Nagisa práskne bičem a pak se zatočí.
"Jak mi to sluší? A víš co, já příště prostě VYHRAJU. Jiná možnost prostě není."
"Už ti někdo, řekl, že to máš marné? Soubiho nelze porazit. Je dokonalý!" Ritsu si ji přitáhne k sobě "Sexy obleček!" dodá, aby ji potěšil.
"Jsi tak milý, Ritsu!" Oba se k sobě přitisknou.

Konec