Taichi: první dojmy

24. února 2015 v 23:01 | Mishiro Hara Yoruhi |  My diary
Začal letní semestr a já si říkala: Holka, něco by si měla začít dělat. Za pár měsíců bude léto a ty už se nebudeš moc schovávat v pytlovitých mikinách. Tak jsem se zapsala do Akademiku a dneska jsem byla na první hodině. Vybrala jsem si taichi, protože hned, jak jsem to viděla v nabídce, jsem si vzpomněla na scénu ze Summer Wars, jak tam Kazuma a jeho shishou cvičí taichi před jednou z prvních bitev s Love Machine. A taky to vypadá hrozně elegantně.

Moje první dojmy? Je to úžasně uklidňující. Učili jsme se zatím jen prvních pár pohybů, ale tím, jak se jede pomalu, tak člověk má čas se zklidnit a konečně zpomalit. Myslím, že si ani neuvědumuje, jak moc během dne pořád někam spěcháme. U taichi se člověk konečně zastaví a jen se soustředí na svoje pohyby. Je pravda, že jsem měla menší problémy zkorigovat svoje pohyby s dýcháním, protože jsem prostě dýchala moc rychle, a nebo vůbec, ale myslím, že to časem přijde. Taky jsem obdivovala, jak náš sensei a senpai ladně přechází z pozice do pozice, a vůbec to spíš vypadalo spíš jako tanec než bojový sport. Už se těším na další hodinu.


Moji kamarádi z toho měli hroznou srandu, když jsem jim řekla, že jdu na taichi. Moje jméno je totiž Chi a jedno ze čtení pro znak velký je "tai" (měřím 150cm).
 

Shibaraku desu!

7. února 2015 v 11:34 | Mishiro Hara Yoruhi |  My diary
Zdravíčko, jak se máte? Omlouvám se za svou absenci, ale škola mě poněkud zaměstnávala (čtěte: Jako vždycky jsem všechno nechala na poslední chvíli a v zápočtovém a zkouškovém se to pak projevilo). Za tu dobu jsem si uvědomila pár věcí:
1) Ve zkoušce na B2 jsme měli v sekci Reading článek o blogování, díky kterému jsem zjistila, že já vlastně vůbec blogovací typ nejsem. Teď, po těch letech, vlastně ani nevím, proč jsem si blog založila. Myslím, že to byl chvilkový impulz.
2) Moje angličtina není ani zdaleka tak dobrá, jak jsem si myslela, že je. Moje výsledky na anglistice to dokazují.

Z těchto věcí pak vyplývají následky:
1) Blog nezruším, to ne, ale od teď to bude (pokud něco bude) spíš takový mišmaš - pokud něco napíšu, tak bude nejspíš něco ze školy, ze života, něco, co mě zrovna zaujme, možná se dokopu i k nějaké té recenzi mangy, protože teď mám díky zkouškovému načteno celkem dost. Nebo aspoň typy na dobré autory a mangy.
2) Překlad Yokozawa Takafumi no Baai se odkládá na neurčito. Jak jsem to četla dál (jsem teď u 4. volumka), uvědomila jsem si, že na kvalitní překlad zatím nemám. Moc se omlouvám.

To je prozatím ode mě všechno, snad se ještě uvidíme.


Když se vám splní jeden z vašich snů

8. listopadu 2014 v 17:33 | Mishiro Hara Yoruhi |  My diary
Minna-san, ohisashiburi desu! Omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozvala, ale znáte mě. Hrozně líná a navíc, když se toho tolik děje...

Nejsem si úplně, co jsem všechno vám už napsala a co ne, takže to ve zkratce shrnu.

Nejdůležitější věc: Úspěšně jsem složila příjimačky na všechny školy, kam jsem se přihlásila, a tudíž jsem měla ten luxus si vybrat, kam vlastně chci. Vlastně jsem si vybírala mezi japanistikou v Brně a japanologií v Olomouci s tím, že v Olomouci jsem se dostala na jednoobor i dvouobor (s anglickou filologii). Bylo to poměrně snadné rozhodnutí. O Olomouci jsem toho hodně hezkého slyšela, i o úrovni japonštiny tam, a taky se mi líbí Olomouc jako město, takže jsem skončila tam. A protože mým původním snem bylo studovat k japonštině i angličtinu, tak jsem si vybrala dvouobor.

Druhá věc: Bratránek mi slíbil, že když se dostanu na vejšku, koupí mi nový noťas. A koupil. Hrooozně dlouho jsem se rozhodovala, jaký chci, zapojila jsem do toho i spolužáka, který momentálně studuje ajťáctví, a nakonec jsem si vybrala Lenovo IdeaPad Flex 15. Jsem s ním docela spokojená, bylo s ním sice pár problémů, ale nic, co by se nedalo vyřešit.

Třetí věc: Vejška. Kapitola sama o sobě. Když jste na vejšce, neustále musíte svádět souboj mezi leností, prokrastinací a svědomím. Někteří vyučující jsou vážně zvláštní a ... osobití. Popravdě, tady na japanologii se vyskytuje jeden sensei, o kterém jsem slyšela mnoho už před nástupem, a byla jsem vážně zvědavá, jestli je vážně takový, jak se vykládá. Je. Ale jsem za to ráda.

Čtvrtá věc: Spolužáci. Ještě jsem nikdy nepotkala tak divné lidi. Ještě nikdy jsem nepotkala nikoho, s kým bych se mohla čtyři hodiny v kuse bavit o anime, manze a yaoi. Klidně i na veřejnosti. A je vám úplně jedno, že se po vás všichni divně dívají.

Pátá věc: Studentský život. Neuplyne týden, abych někam nešla. V Olomouci působí totiž Japonský klub, který pořádá nejrůznější akce - promítání jap. filmů, přednášek na nejrůznější témata z oboru, březnové Japonské jaro a sešlosti - nomikaie ("alkoholové" večírky) a ochakaie (čajové dýchánky). To oni se vlastně ve většině starají o můj mimoškolní život. A když mi zrovna třeba nic nevyhovuje, jde se někam s kamarády nebo si uděláme vlastní malý večírek, který se ale velice často zrvrhne.

To by hádám stačilo. O každé z těchto věcí se někdy víc rozepíšu, protože je o čem psát. Třeba naše phonetics session před midtermem. Alkohol je zlo, ale nikdo mi to nevěří.


Midterm byl ve středu. Takhle jsem vypadala v neděli, pondělí i úterý. Ale já jsem byla ještě v pohodě. Někteří si jeli na Akicon, který se konal víkend před midtermem, a pak to zběsile doháněli. Třeba tím, že vůbec nespali.
 


Hahaha - nojo, další omluva

10. srpna 2014 v 2:34 | Mishiro Hara Yoruhi |  My diary
Ehm. Asi se divíte, proč, když už mám konečně volno, nebloguji. Jako vždycky mám v rukávu výmluvu-omluvu. Je mi to fakt líto, lidi. Opravdu. Ale začala jsem makat v jednom nejmenovaném campu (moje první prázdninová brigáda) jako recepční a vždycky se domů vrátím tak sežvejkaná, že jediná věc, na kterou mám náladu, je lehnout si s knížkou, číst si a cpát se u toho domácím jídlem.

Začala jsem na začátku prázdnin. Protáhl mě jsem kámoš. Cash je docela dobrý, náplň práce taky, ale ty směny. Hrozně dlouhý - doslova od rána do (pozdního večera). A hrozně vyčerpávající. 4 dny práce, 4 dny volno. Noční. Protože bydlím daleko, přespávám tady (zrovna mám noční). Nespí se tam zrovna, stěny jsou tenký a sousedi velmi hluční, 4 hodiny ráno jim přijde jako fajn doba na opilecký rozhovor. Nejhorší věc je úklid. Jinak je to v klidu. Ale prostě docela zátěžový. A navíc, pro mě i náročný na psychiku, protože jsem naprostý asociál, a tady pracuji pořád s lidmi, ať už se jedná o zákazníky nebo u kolektiv. Moji spolupracovníci jsou fajn lidi.Vážně. Ale prostě nejsme na stejné vlně. Cítím se být vystrčená z jejich kruhu, i kvůli tomu, že kámoš, který mě sem dostal, je sice mým kolegou, ale tady se moc nebavíme. Mám dojem, že jsme se odcizili. Well, takový je život. Možná na tom má svůj podíl i fakt, že většina je starší, a já vždycky vycházela líp s mladšími.

Ale mám dobrou zprávu. Tedy vám to je asi šumák, ale já z toho mám obrovskou radost. Protože jsem letos kvůli maturitě a přijímačkám nejela na Animefest, jedu místo na Natsucon do Prahy. Hustý, co? Už mám i zařízené volno a moc se tam těším. Dívala jsem se i na program a vypadá to fakt dobře, samozřejmě mě nejvíc potěšila BL větev. Určitě napíšu report, i když to bude muset počkat asi až na září. A tady je další dobrá zpráva, tentokráte i pro vás. V září už do práce nejdu (jen kdyby byla vyloženě krizovka), takže budu doma. A budu mít čas. Jste rádi? Třeba něco napíšu. Čas mám vlastně do 17.8., to mám nástup na kolej. A 22. mi začíná semestr, to uvidím, jak si to budu dávat (asi nebudu).

Zatím to je ode mě všechno, pracuji na překladu Yokazawa Takafumi no Baai (čti: na noční, kdy mi vypadl net a já si čirou náhodou před tím zapnula tu novelu, že budu překládat, jsem něco málo přeložila, ale samozřejmě jsem to nemohla uložit, protože nešel ten net). Dejte mi ještě aspoň dvě noční a možná i něco uveřejním.

Opravdu se vám moc omlouvám.

P.S. Jestli místy píšu nekoherentně. pardon. Je půl třetí ráno.


Tadaima!

8. června 2014 v 20:48 | Mishiro Hara Yoruhi |  My diary
Po dlouhé, předlouhé vynucené pauze jsem zpátky! Omlouvám se, že jsem se od ledna neozvala, ale škola, maturita a přijímačky holt měly přednost. Ale teď! Radostně všem oznamuji, že pekelné období je za mnou, a tak mám teď fůru volného času, který (alespoň část) hodlám věnovat svému blogu. Hahaha, to jste rádi, co? ^^ Pokusím se jsem hodit něco nového (ani zkouškové peklo ovšem nedokázalo potlačit mojí závislost na manze a yaoi, takže jsem každý den před spaním přečetla alespoň jedno volume mangy nebo aspoň pár oneshotů) a taky překlady Yokozawa Takafumi no Baai.


Kdyby někoho zajímalo, co jsem uplynulé měsíce vlastně dělala:

Akemashite omedetou!

31. ledna 2014 v 22:51 | Mishiro Hara Yoruhi |  My diary
Někteří to možná víte, někteří možná ne, ale dneska je první den nového lunárního roku! Konkrétně jsme vstoupili do roku Koně. Ve Vietnamu se už od včerejška oslavuje ve velkém, mají tam dvoutýdenní volno, schází se rodiny a stoly se prohýbají pod tunou dobrého jídla. I my zítra jedeme na hostinu^^ Jako na Nový rok 2014 vám i na Nový rok Koně přeji vše dobré, hodně štěstí, zdraví, lásky, pevné nervy atd. atd. atd.


Případ Yokazawy Takafumiho, kniha první - kapitola první, část druhá

4. ledna 2014 v 17:39 | Mishiro Hara Yoruhi |  Případ Yokozawy Takafumiho

S těma naprosto vyrovnanýma, podlouhlýma očima mandlového tvaru a tenkými rty, jeho klidný výraz prozrazoval, že už je nějakou dobu vzhůru.

Yokozawa se snažil ze všech sil znovu nastartovat svůj vymazaný mozek. Třesoucím se hlasem ze sebe vypravil: " ...Pr-proč ty jsi tu...?!" Nedokázal pochopit, proč proboha by on byl tady, v tomto hotelovém pokoji, úplně nahý s člověkem, se kterým mimo práci sotva promluví.

Kirishima si i v tváří tvář ohromenému Yokozawovi zachoval svůj klid. "Co to má být? Chceš snad říct, že si z minulé noci vůbec nic nepamatuješ? Jsem si jistý, že když se podíváš kolem sebe, tak ti to určitě dojde."

"Kolem...sebe?"

Za jiných podmínek by se kvůli tomu, jak arogantně s ním Kirishima mluvil, naštval, ale teď takovou svobodu neměl. Kdyby tohle byla manga nebo nějaký film, dalo by se snadno usoudit, že tohle je zápletka, kde se dva lidé opijí a pak se spolu vyspí - ale to se obvykle týkalo muže a ženy a oni jsou oba muži.

...Ale když chtěl na tohle konto tu myšlenku zavrhnout, nedostávalo se mu jeho přesvědčovacích schopností - kvůli faktu, že si opravdu vůbec nic nepamatoval.

Někde uvnitř Yokozawa vždycky věděl, že není gay - ale stejně, osoba, kterou celých uplynulých deset let neopětovaně miloval, byla muž. Znamenalo to tedy, že jeho zábrany vůči homosexualitě jsou výrazně nižší než u úplného heterosexuála.

Teď bylo ale jeho první prioritou si vzpomenout, co dělal minulý večer, na cokoliv! Zběsile se probíral svými zamlženými vzpomínkami a přesunul se do chvíle, kdy odešel z kanceláře.

------------------------------------

Včerejšek byl ten absolutně nejhorší den jeho života.

Poté, co už napořád byla učiněna přítrž lásce, kterou pociťoval tak dlouho, neschopen se vzdát naštvaně zapadl do izakayi na cestě domů z práce. Házel do sebe jeden drink za druhým, aniž by nějak vnímal jejich chuť, prostě se chtěl jen opít. Teď si vzpomínal, že se Kirishima náhodou dostal do stejného baru.

"Kirishima-san...co tu děláte?"

"Hledal jsem místo, kde bych se schoval před deštěm, a napadlo mě, že bych něco malého snědl...ale počkat - nekopete to do sebe trochu moc rychle?"

"Samozřejmě, že ne. Copak, jste sám? Tak si tady sedněte. Hej, můžu dostat ještě jednu flašku tady tohodle? Ne, počkat, dejte mi ještě dvě flašky."

Dřív se spolu jen málokdy napili, i když se setkali mimo práci, takže možná byl jen trošku osamělý a toužil po nějaké společnosti. Bez ohledu na to, co si myslel, když to dělal, Yokozawa donutil Kirishimu, aby si sedl vedle něj. Možná proto, že si uvědomil, že je marné se hádat s opilcem, Kirishima se posadil a přidal se k němu ...

Vzpomínal si, že se bavili o tom, jak dobře se prodávají práce jednoho z novějších autorů, remcali, že dotisky vycházejí moc pomalu, postěžovali si, jak docela populárního spisovatele něco sklátilo a jeho rukopis musel být odložen, všechny tyhle malé nepříjemné věci, které si obvykle nechávali pro sebe, se teď hrnuly ven.

Ale potom... nemohl si vůbec na nic vzpomenout.

"Takže ty si opravdu na nic nepamatuješ?"

Když kvůli této docela pobouřené poznámce zvednul hlavu, Yokozawa zjistil, že Kirishima se už obléknul, zatímco on byl hluboce ponořen v myšlenkách. Jako poslední věc si připínal hodinky na ruku. Když zíral na tu vyrovnanou postavu, Yokozawa se najednou zastyděl, když vzal do úvahy své spánkem pocuchané vlasy, strniště a taky to, že je ještě pořád skoro nahý.

" No....jo - není divu, pokud jsem opravdu tolik pil."

Jen vyslovil tu výmluvu, Kirishima se na něj koukl všeříkajícím pohledem a poškádlil ho jeho vlastními slovy ze včerejší noci: "Ne, vážně? Potom, co jsi mi odpověděl ´Samozřejmě, že ne´, když jsem se tě ptal, jestli moc nepiješ?"

"To bylo..." I když si matně vzpomínal, že něco takového opravdu řekl, bylo docela podrazácké tu vytahovat blábolení opilého muže. Ale stejně, Yokozawa neměl nejmenší právo protestovat.

"... No, řekl bych, že i byznysmeni občas mají dny, kdy se chtějí prostě naštvat. Ale je nepříjemné do toho zatahovat ostatní, takže zkus být v budoucnu víc ohleduplnější.

"To vím moc dobře i bez tebe, děkuji mnohokrát."

"Poslouchej rady starších bez odmlouvání."

Kirishima se natáhl a pocuchal Yokozawovi vlasy. "Co-co to děláš?!" A v ten moment, kdy se Yokozawa pohnul, aby odstrčil jeho ruku pryč, se v jeho mysli objevila vzpomínka na ty prsty, jak se prohrabují jeho vlasy.

To nebylo poprvé, kdy se ho ty prsty dotkly - cítil to. Vzpomínky na pokožku jsou důkazem, že se vás někdo dotýkal.

Nechtěl to přijmout, ale... nejspíš to opravdu dělali. Yokozawa cítil, jak se jeho tělo kousek po kousku rozpaluje, zatímco si dělal vlasní závěry. Bylo příliš děsivé si do nejmenšího detailu představovat, co se stalo; ať už jste se na to dívali z jakékoli strany, nebyl to hezký obrázek.

"... Co je s tebou, že jsi najednou tak ztichl? Začínáš si trochu vzpomínat na minulou noc, co?"

Nemělo smysl brečet nad rozlitým mlíkem. Co zajímalo Yokozawu v tento moment nejvíc, byl fakt, zda byl nahoře...nebo dole.

Necítil žádnou bolest ani nic divného, takže to určitě nedotáhli až do konce. A i když si nedokázal představit, že by se s Kirishimou zapletl ze své vlastní vůle, o to míň byl ochoten si představit, že byl dole.

Ale víc než to byl spíš šok, že Kirishima kope za stejný tým. Nebyli si blízcí, takže samozřejmě nevěděli nic o soukromém životě toho druhého, ale protože si všiml, že nosí na levém prsteníčku prsten, myslel si Yokozawa, že je ženatý. Opravdu spolu něco měli?

"... Můžu se tě na něco zeptat?"

"To záleží na otázce."

Když si uvědomil, že pokud se nezaptá přímo, nikdy z něho nedostane pořádnou odpověď, šel Yokozawa rovnou k věci: "Jsi gay?"

"Ty ne?"

"Samozřejmě, že ne!" Okamžitá odpověď byla následkem toho, že o sobě opravdu nikdy nesmýšlel jako o gayovi. Koneckonců, jen jednou v životě se zamiloval do osoby stejného pohlaví. Takže popravdě řečeno, nikdy nezjistil, jestli se mu líbí muži obecně nebo to byl jen Takano.

Když se poprvé setkali, Yokozawa měl přítelkyni. Ale vždycky se cítil příjemněji, když trávil čas s Takanem než se svou přítelkyní a krátce poté, co se začali stýkat jen tu a tam, to skončilo tak nějak samo od sebe. Od té doby neměl stálý vztah. Ostatní se do něj zamilovávali celkem často, ale on nikdy neudělal první krok sám o sobě.

"Co je to za odpověď? Včera večer si celou dobu remcal o tom, jak ti jiný chlap zlomil srdce. Máš ty vůbec tušení, kolikrát jsem musel poslouchat, jak omíláš to samé pořád dokola?"

"To že jsem říkal?" Krev mu zamrzla v žilách, když uslyšel Kirishimova slova. Do háje, kolik toho jen řekl? Byl by z toho docela velký problém, kdyby řekl nahlas Takanovo nebo Onoderovo jméno...

"Ty si vážně vůbec nic nepamatuješ, co? Byl jsi vyloženě otravný, pořád si opakoval Udělal bych ho mnohem šťastnější než ten druhý a Ty si to taky myslíš, žejo? Ale - každopádně, nemusíš se užírat. Nikdy jsi neřekl jeho jméno.

"Neřekl?" Bylo až patetické, jak se chytil Kirishimových uklidňujících posledních slov.

Možná proto, že viděl výraz zoufalství na jeho tváři, Kirishima se rozzlobil, když se na něj zblízka podíval: "Nemusíš se mě ptát s takovým tragickým výrazem; je to pravda. Nikdy jsi neřekl, kdo to je... Ale když vezmu do úvahy, jak si vyplašený, tak nejspíš hádám správně, když řeknu, že jde o někoho z kanceláře, co?"

"T... to... samozřejmě, že ne." Mráz mu přeběhl po zádech, když uslyšel ten bystrý závěr, zachoval si ledový výraz a procedil lež mezi zuby. Musel si zatleskat, že dokázal čelit takovému průšvihu, a stejně neříct ani slovo.

"Ale - byl to chlap, že ano? Ta osoba, kterou si celou dobu miloval."

"To je..." Nemohl si vzpoměnout, jak moc toho včera řekl, ale když přihlédl k tomu, s jakou jistotou s ním Kirishima mluvil, bylo nepravděpodobné, že by se ptal na něco, z čeho by mohl vyvodit jiný závěr. *pardon, tady to nedává moc smysl, ale fakt jsem nevěděla, jak to přeložit*

"Víš, tohle není jedna z těch knih, které vydává Sapphire, takže mi nezkoušej namluvit Oh, osoba, do které jsem se zamiloval, byla prostě náhodou muž. Není možné, abys miloval jiného muže, aniž by tomu něco předcházelo. Pokud jsi nebyl gay - no, každopádně by ses tolik nestrachoval.

Když viděl, jak se Kirishimovi třesou ramena potlačovaným smíchem, jak ho škádlil, Yokozawa nevědomky zvednul hlas. "Strach - kdo říká, že zkouším - a do háje, proč se bavíme o mně?! Já jsem se ptal tebe!" I když se tím nechtěl moc zabývat, tím, že si nemohl na nic vzpomenout, se ocitl ve svízelné situaci. Pokud se celá tahle věc ukáže být pravdivá, tak umře studem.

Naprosto chápal, že ho Kirishima tím laciným škádlením provokoval, ale nějak se nedokázal ovládat, když jednal s Kirishimou, a tak popustil uzdu svým emocím.

"Co, netušil jsem, že mě chceš až tak poznat. Abych pravdu řekl - je mi to jedno. Líbí se mi jedinci se silnou vůlí, bez ohledu na pohlaví."

Kvůli tomu, že pro Kirishimu celá ta věc nebyla žádný problém, dělalo Yokozawovi problém rozhodnout, co je pravda a co fikce.

"Jsi si jistý, že tě muži nepřitahují? Řekl bych, žes byl na chlapecké škole dost oblíbený."

"Co to do há..." Yokozawa pocítil ponížení, když si vydedukoval, že je vlastně nařčen z toho, že by to dělal s každým chlapem. Ale i když si uvědomoval, že pokud zvedne hlas a nechá svým emocím volný průchod, tak ho Kirishima prostě odpálkuje, pořád mu to chtěl aspoň jednou vrátit i s úroky, a tak mu sarkasticky pravil: "A co ty? Vyspíš se s každým? To je pěkně hnusný, využít situace, když je člověk opilý."

"O čem to mluvíš? To ty ses na mě věšel a prosil, abych tě nenechával samotného."

"V žádném případě bych něco takového neudělal!"

Na Yokozawovu zlostnou námitku Kirishima hladce zareagoval: "Opravdu si troufáš říct něco takového, když si ani nemůžeš vzpomenout? Pokud jsi si tak jistý, že se to nestalo, zalov si hlavě trochu víc a pak můžeš mluvit.

".............."

Přiložením prstu pod bradu přerušil Kirishima jeho slova a donutil ho vzhlédnout. Potom promluvil chladným hlasem: "Miluju, když mohu uzemnit tak pyšné lidi, jako jsi ty."

"Přestaň mlít blbosti a nebuď tak namyšlenej!" Yokozawa podlehnul svému hněvu, rychle po něm chňapnul a chtěl ho shodit dolů. Ale než se jeho prsty dostaly k límci, Kirishima mu zkroutil ruku dozadu a on byl přitlačen břichem na postel.


"Obávám se, že nemohu tolerovat takové násilí."

Pokračování příště.

Další články


Kam dál