Těžké začátky

22. září 2017 v 16:48 | Mishiro Hara Yoruhi |  My diary
... V životě jsem si nemyslela, že budu ze školy tak unavená. Jakože tak unavená, že po příchodu na koleje padnu do postele a budu spát. Ale všechno je jednou poprvé a vlastně by mě to ani nemělo překvapovat. Přece jenom, žít v prostředí, se kterým nejste zcela seznámení, mezi lidmi, kterým v drtivé většině nerozumíte a jsou naprosto cizí, nuceni používat jazyk, kterým ani pořádně neumíte mluvit, tohle všechno je opravdu vysilující.

Moje první ikebana
 

Vzkříšení po třech letech

2. září 2017 v 15:44 | Mishiro Hara Yoruhi |  My diary
Po skoro třech letech vás znovu všechny zdravím (pokud tady je tedy někdo, kdo sem chodil i před těmi třemi lety). Omlouvám se, že jsem se bez varování odmlčela, ale upřímně řečeno, přestalo se mi chtít pracovat na blogu. Nicméně teď už mám zase motivaci a to pořádnou. Protože hádejte odkud píšu? Z kolejí pro zahraniční studenty, které patří jedné univerzitě v prefektuře Aiči. Yop, nějak se to stalo a já od příštího pondělí začínám studium v Japonsku.


Taichi: první dojmy

24. února 2015 v 23:01 | Mishiro Hara Yoruhi |  My diary
Začal letní semestr a já si říkala: Holka, něco by si měla začít dělat. Za pár měsíců bude léto a ty už se nebudeš moc schovávat v pytlovitých mikinách. Tak jsem se zapsala do Akademiku a dneska jsem byla na první hodině. Vybrala jsem si taichi, protože hned, jak jsem to viděla v nabídce, jsem si vzpomněla na scénu ze Summer Wars, jak tam Kazuma a jeho shishou cvičí taichi před jednou z prvních bitev s Love Machine. A taky to vypadá hrozně elegantně.

Moje první dojmy? Je to úžasně uklidňující. Učili jsme se zatím jen prvních pár pohybů, ale tím, jak se jede pomalu, tak člověk má čas se zklidnit a konečně zpomalit. Myslím, že si ani neuvědumuje, jak moc během dne pořád někam spěcháme. U taichi se člověk konečně zastaví a jen se soustředí na svoje pohyby. Je pravda, že jsem měla menší problémy zkorigovat svoje pohyby s dýcháním, protože jsem prostě dýchala moc rychle, a nebo vůbec, ale myslím, že to časem přijde. Taky jsem obdivovala, jak náš sensei a senpai ladně přechází z pozice do pozice, a vůbec to spíš vypadalo spíš jako tanec než bojový sport. Už se těším na další hodinu.


Moji kamarádi z toho měli hroznou srandu, když jsem jim řekla, že jdu na taichi. Moje jméno je totiž Chi a jedno ze čtení pro znak velký je "tai" (měřím 150cm).
 


Shibaraku desu!

7. února 2015 v 11:34 | Mishiro Hara Yoruhi |  My diary
Zdravíčko, jak se máte? Omlouvám se za svou absenci, ale škola mě poněkud zaměstnávala (čtěte: Jako vždycky jsem všechno nechala na poslední chvíli a v zápočtovém a zkouškovém se to pak projevilo). Za tu dobu jsem si uvědomila pár věcí:
1) Ve zkoušce na B2 jsme měli v sekci Reading článek o blogování, díky kterému jsem zjistila, že já vlastně vůbec blogovací typ nejsem. Teď, po těch letech, vlastně ani nevím, proč jsem si blog založila. Myslím, že to byl chvilkový impulz.
2) Moje angličtina není ani zdaleka tak dobrá, jak jsem si myslela, že je. Moje výsledky na anglistice to dokazují.

Z těchto věcí pak vyplývají následky:
1) Blog nezruším, to ne, ale od teď to bude (pokud něco bude) spíš takový mišmaš - pokud něco napíšu, tak bude nejspíš něco ze školy, ze života, něco, co mě zrovna zaujme, možná se dokopu i k nějaké té recenzi mangy, protože teď mám díky zkouškovému načteno celkem dost. Nebo aspoň typy na dobré autory a mangy.
2) Překlad Yokozawa Takafumi no Baai se odkládá na neurčito. Jak jsem to četla dál (jsem teď u 4. volumka), uvědomila jsem si, že na kvalitní překlad zatím nemám. Moc se omlouvám.

To je prozatím ode mě všechno, snad se ještě uvidíme.


Když se vám splní jeden z vašich snů

8. listopadu 2014 v 17:33 | Mishiro Hara Yoruhi |  My diary
Minna-san, ohisashiburi desu! Omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozvala, ale znáte mě. Hrozně líná a navíc, když se toho tolik děje...

Nejsem si úplně, co jsem všechno vám už napsala a co ne, takže to ve zkratce shrnu.

Nejdůležitější věc: Úspěšně jsem složila příjimačky na všechny školy, kam jsem se přihlásila, a tudíž jsem měla ten luxus si vybrat, kam vlastně chci. Vlastně jsem si vybírala mezi japanistikou v Brně a japanologií v Olomouci s tím, že v Olomouci jsem se dostala na jednoobor i dvouobor (s anglickou filologii). Bylo to poměrně snadné rozhodnutí. O Olomouci jsem toho hodně hezkého slyšela, i o úrovni japonštiny tam, a taky se mi líbí Olomouc jako město, takže jsem skončila tam. A protože mým původním snem bylo studovat k japonštině i angličtinu, tak jsem si vybrala dvouobor.

Druhá věc: Bratránek mi slíbil, že když se dostanu na vejšku, koupí mi nový noťas. A koupil. Hrooozně dlouho jsem se rozhodovala, jaký chci, zapojila jsem do toho i spolužáka, který momentálně studuje ajťáctví, a nakonec jsem si vybrala Lenovo IdeaPad Flex 15. Jsem s ním docela spokojená, bylo s ním sice pár problémů, ale nic, co by se nedalo vyřešit.

Třetí věc: Vejška. Kapitola sama o sobě. Když jste na vejšce, neustále musíte svádět souboj mezi leností, prokrastinací a svědomím. Někteří vyučující jsou vážně zvláštní a ... osobití. Popravdě, tady na japanologii se vyskytuje jeden sensei, o kterém jsem slyšela mnoho už před nástupem, a byla jsem vážně zvědavá, jestli je vážně takový, jak se vykládá. Je. Ale jsem za to ráda.

Čtvrtá věc: Spolužáci. Ještě jsem nikdy nepotkala tak divné lidi. Ještě nikdy jsem nepotkala nikoho, s kým bych se mohla čtyři hodiny v kuse bavit o anime, manze a yaoi. Klidně i na veřejnosti. A je vám úplně jedno, že se po vás všichni divně dívají.

Pátá věc: Studentský život. Neuplyne týden, abych někam nešla. V Olomouci působí totiž Japonský klub, který pořádá nejrůznější akce - promítání jap. filmů, přednášek na nejrůznější témata z oboru, březnové Japonské jaro a sešlosti - nomikaie ("alkoholové" večírky) a ochakaie (čajové dýchánky). To oni se vlastně ve většině starají o můj mimoškolní život. A když mi zrovna třeba nic nevyhovuje, jde se někam s kamarády nebo si uděláme vlastní malý večírek, který se ale velice často zrvrhne.

To by hádám stačilo. O každé z těchto věcí se někdy víc rozepíšu, protože je o čem psát. Třeba naše phonetics session před midtermem. Alkohol je zlo, ale nikdo mi to nevěří.


Midterm byl ve středu. Takhle jsem vypadala v neděli, pondělí i úterý. Ale já jsem byla ještě v pohodě. Někteří si jeli na Akicon, který se konal víkend před midtermem, a pak to zběsile doháněli. Třeba tím, že vůbec nespali.

Hahaha - nojo, další omluva

10. srpna 2014 v 2:34 | Mishiro Hara Yoruhi |  My diary
Ehm. Asi se divíte, proč, když už mám konečně volno, nebloguji. Jako vždycky mám v rukávu výmluvu-omluvu. Je mi to fakt líto, lidi. Opravdu. Ale začala jsem makat v jednom nejmenovaném campu (moje první prázdninová brigáda) jako recepční a vždycky se domů vrátím tak sežvejkaná, že jediná věc, na kterou mám náladu, je lehnout si s knížkou, číst si a cpát se u toho domácím jídlem.

Začala jsem na začátku prázdnin. Protáhl mě jsem kámoš. Cash je docela dobrý, náplň práce taky, ale ty směny. Hrozně dlouhý - doslova od rána do (pozdního večera). A hrozně vyčerpávající. 4 dny práce, 4 dny volno. Noční. Protože bydlím daleko, přespávám tady (zrovna mám noční). Nespí se tam zrovna, stěny jsou tenký a sousedi velmi hluční, 4 hodiny ráno jim přijde jako fajn doba na opilecký rozhovor. Nejhorší věc je úklid. Jinak je to v klidu. Ale prostě docela zátěžový. A navíc, pro mě i náročný na psychiku, protože jsem naprostý asociál, a tady pracuji pořád s lidmi, ať už se jedná o zákazníky nebo u kolektiv. Moji spolupracovníci jsou fajn lidi.Vážně. Ale prostě nejsme na stejné vlně. Cítím se být vystrčená z jejich kruhu, i kvůli tomu, že kámoš, který mě sem dostal, je sice mým kolegou, ale tady se moc nebavíme. Mám dojem, že jsme se odcizili. Well, takový je život. Možná na tom má svůj podíl i fakt, že většina je starší, a já vždycky vycházela líp s mladšími.

Ale mám dobrou zprávu. Tedy vám to je asi šumák, ale já z toho mám obrovskou radost. Protože jsem letos kvůli maturitě a přijímačkám nejela na Animefest, jedu místo na Natsucon do Prahy. Hustý, co? Už mám i zařízené volno a moc se tam těším. Dívala jsem se i na program a vypadá to fakt dobře, samozřejmě mě nejvíc potěšila BL větev. Určitě napíšu report, i když to bude muset počkat asi až na září. A tady je další dobrá zpráva, tentokráte i pro vás. V září už do práce nejdu (jen kdyby byla vyloženě krizovka), takže budu doma. A budu mít čas. Jste rádi? Třeba něco napíšu. Čas mám vlastně do 17.8., to mám nástup na kolej. A 22. mi začíná semestr, to uvidím, jak si to budu dávat (asi nebudu).

Zatím to je ode mě všechno, pracuji na překladu Yokazawa Takafumi no Baai (čti: na noční, kdy mi vypadl net a já si čirou náhodou před tím zapnula tu novelu, že budu překládat, jsem něco málo přeložila, ale samozřejmě jsem to nemohla uložit, protože nešel ten net). Dejte mi ještě aspoň dvě noční a možná i něco uveřejním.

Opravdu se vám moc omlouvám.

P.S. Jestli místy píšu nekoherentně. pardon. Je půl třetí ráno.


Tadaima!

8. června 2014 v 20:48 | Mishiro Hara Yoruhi |  My diary
Po dlouhé, předlouhé vynucené pauze jsem zpátky! Omlouvám se, že jsem se od ledna neozvala, ale škola, maturita a přijímačky holt měly přednost. Ale teď! Radostně všem oznamuji, že pekelné období je za mnou, a tak mám teď fůru volného času, který (alespoň část) hodlám věnovat svému blogu. Hahaha, to jste rádi, co? ^^ Pokusím se jsem hodit něco nového (ani zkouškové peklo ovšem nedokázalo potlačit mojí závislost na manze a yaoi, takže jsem každý den před spaním přečetla alespoň jedno volume mangy nebo aspoň pár oneshotů) a taky překlady Yokozawa Takafumi no Baai.


Kdyby někoho zajímalo, co jsem uplynulé měsíce vlastně dělala:

Další články


Kam dál